I wylomj z ramene mu křjdlo.
Když byl viděl Dmiter ubohého,
Naručest swůg panský oděw swlékna
Wlny dělj po tichém gezeru,
A zachránj sokola siwého:
„Gak ge ti, můg siwý sokoljku,
Gak ge tobě milý beze křjdla?“
Sokol piště gemu odpowjdá:
Tako gest mně beze křjdla mého,
Gako bratru asi bez druhého.
Dorazjť řeč srdce Dmitarowo,
Genž byl welel bratra otráwiti,
I wskočiw na wrance mohútného,
Kwapem pádj k městu Bělohradu,
Zdali geště bratra zastihnauti.
A přigeda na Čekmegský můstek,
Wrance mocj k přechodu dohánj;
Koňowi se nohy probořily,
Zlomil wranec obě nohy přednj.
I nedbage Dmitar na nehodu,
Segme sedlo se statného wrance,
Na buzikán wrubnatý ge wrže,
A pospjchá k městu Bělohradu.
Domů přišed choti přiwoláwá:
Angelie! wěrná choti moge!
Neotráwilalis bratra mého?
Angelie gemu odpowjdá:
Neotráwilať gsem bratra twého,
Ale s bratrem tebe usmjřila.
