Stránka:Sedláček, Jaroslav - Výklad posvátných žalmů IIb.djvu/321

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

toho chvalozpěvu: Vešel totiž jezdec Farao (Faraonův kůň, hrom.: koňstvo far.). s vozy i s jezdci do moře. Toť předmět písně, příčina důvěry Israele a pramen jeho veselí.

Ze slov: Vešel Faraonův kůň s jeho vozem a s jeho jezdci do moře — nevysvítá ještě, že vedl Farao osobně ono vojsko, že i on vešel do moře a že tam zahynul: zahynulo tam jeho koňstvo, vozy a jezdci. V ž. 135 15 jest řečeno, že byl Farao se svým vojskem v červeném moři vytřesen (excussus, syr. poražen, aram. zadušen): ale i tu lze ta slova o mravní porážce Faraona, jíž se mu dostalo v jeho vojsku, vykládati. Mumie Faraona Meneptah-a (Merenptah), jenž by byl po mínění mnohých Faraonem doby vyjití Israele z Egypta, nalezena v pohřebištích u Theb, a leží nyní v Museum v Gizeh u Kahýry. Písmo sv. nepraví nikde, že by se byl tehdejší Farao sám v moři utopil. Až dosud však neznáme a nemůžeme udati s bezpečností jména Faraonů z doby útisku a z doby vysvobození Israele z Egypta. Egyptské prameny o těch událostech posud mlčí (Exodus. Erklärt von Dr. Holzinger).

11. מִי־כָמֹכָה‎ Kdo jako ty? O tvrdém kaf pro libozvuk v. König. Stil. 269 31. Praví, že si Makkabejští učinili tato slova heslem ve válce, že je měli napsána na svých vojenských praporech, a že jim odtud dáno též jméno Makkabi, složené z prvních písmen slov tohoto stichu מכבי‎ (2 M. 15 11). Jméno Makk. odvozováno však obyčejně od מַקֶּבֶת‎ (s dvojím qôf) kladivo (dle Μακαβαῖος od מַכְבִּיzhasínatel t. j. boje). קָדוֹשsvatý, mělo význam vznešenosti, pak i mravní čistoty a neporušenosti, LXX ἅγιος‎ (od ἅζω, jag. ctíti), někdy ὅσιος i ἱερός. Hummelauer připomíná, že se egyptští kněží jmenovali ne‘b t. j. čistý, poněvadž i u nich svatost, čistota, arciť více zevnější žádána byla.

13. נֵהַלְתָּ‎ jest piel, při němž zdvojení nahraženo prodlouženou samohláskou; impf. zní יְנַהֵל‎ s dageš vmyšleným. LXX נחמתpotěšil jsi. Někteří z tech, kteří vykládají tato slovesa hist. perfektem, kladou složení písně proto do pozdější doby.

14. První stichos má pouze tři slova. יִרְגָּזוּן‎ má koncové ן a jest v přestávce milra‘; Sym. ἐταράχθησαν byli zmateni. חִיל‎ mívá při sobě כַּיּוֹלֵדָהjako rodící.

15. אָזtehdy, i o budoucnosti (ž 96 12, Sof. 3 9).