než ostatní a byli jati strachem (LXX Vulg. hněvem); obyvatelé Pelešeth, Filištíné, kteří bydlili na jihozápadním konci Kanaanu, v sousedství Egypta, svíjeli se bolestmi jako se svíjí rodička při porodu (dle hebr.). Poděsila se knížata Edomu, strach popadl siláky Moabu; Edom a Moab bydlili na jihovýchodních hranicích Kanaanu. Schli strachem (roztékají se, diffluxerunt, ἐτάκησαν) všichni obyvatelé Kanaanu, znenáhla mizeli, hynuli, byli podmaňováni a usmrcováni.
16. Dle lat. přeje, aby na nepřátely a na jmenované národy padl strach před Israelem, dle hebr. bezpečně vidí, že se tak stane. Strach na ně přijde velikostí ramene Božího, když vidí divy, jež rámě B. působí. V hebr. poněkud jinak spojeno: Mocí (velikostí) tvého ramene jsou nepřátelé němými jako kámen (LXX: ať zkamenějí, Aq. Theod. Aram.: ať oněmějí jako kámen). Sym. Ať se nemohou hnouti, jak lze i Vulg. přeložiti; ať nemohou Israeli překážeti, brániti, když jde do Kanaan. Israelité nešli do Kanaan nejkratší cestou, nýbrž bylo jim procházeti a obcházeti země několika národů, než se do zaslíbené země dostali.
17. Uvedeš je a zasadíš jako strom (metafora) dáš jim pevné, stálé sídlo na hoře svého dědictví t. j. v hornaté zemi Kanaan (Deut. 3 25 kde ji též horou »dobrou« jmenuje). Horou jmenuje Kanaan proto, že byla najmě proti údolím Egypta hornatou krajinou: byla Božím majetkem a Bůh ji svými sliby dal v dědictví, v majetek Israele. Země Kanaan jmenována též příbytkem Božím, svatyní Boží, kde se Bůh mezi svým lidem chtěl usaditi (ž. 86 1, 2 o Jerusalému); později jmenován tak hlavně Sion.
18. Hospodin kraluje na věky (ž. 46 3, 145 10 a j.), jest a zůstane králem Israele. Jeho věčné království hlásáno a projeveno zvláště v messianské říši, jest králem svých vyvolených na věky.
19. Tento verš nenáleží již k rytmu Mojžísovy písně, udává prostě příležitost, za kteréž byla ona píseň zpívána. Záhuba Faraonova vojska byla i důvodem a příčinou
