pťany, jmenuje mohutnými, slavnými, neboť ukázaly slavně Boží moc; jmenuje je vehementes, prudkými, lítými. bylyť to veliké vody moře.
6. נֶאְדָּרִי má jod compaginis (splynutí, sloučení), ač jest mezi ním a mezi připojeným slovem הַכֹּחַ předložka בְּ (Gen: 49 11 אֹֽסְרִי לַגֶּפֶן a j). Již Abarbanel mínil, že jest toto jod přidáno za příčinou zpěvu. Parallelism by ukazoval, že jest נאדרי přísudkem k ימינך: tvá pravice jest proslavena silou, ימינך jest však ž. rodu (muž. snad Přísl. 27 16); může býti tedy přístavkem k יהוה (König, Syntax § 272c) proslavený silou! רָעַץ, obyč. רָצַץ, též רעע.
8. אַף chřípí, nozdry, jako ž. 18 16. נֶעֶרְמוּ (עֲרֵמָה hromada obilí. arab. arimat hráz) jest mil‘êl, druhé seghol jest pouze pomocnou samohláskou a netvoří tu slabiky. נֵד ž. 33 7, 78 13; arab. naddun ojedinělý vršek.
9. מָלֵא s akk. § 91 2. הוֹרִישׁ od יָרֵשׁ (יָרַשׁ) majetkem míti, děditi — avšak též; někoho z majetku vyhnati (Deut. 2 12), tak v nif.: schudnouti; hif. v témž významu Num. 14 12.
K אמר אויב poznamenává König (Stilistik, 139 25), že jsou ve St. Z. odstavce, které jednají o starších věcech, jsou však položeny na pozdější místo: příkladem uvedeno toto místo, pak Is. 6 1, Jer. 2 2 a j. Verš 9. (8.) by jednal o tom, co bylo před dějem v. 1—7 (Bacher, Die älteste Terminologie der jüd. Schriftausl. při קדם).
L. 11.Kdo jest ti podoben mezi silnými, Hospodine!
Kdo jest ti podobou, veliký ve svatosti,
Hrozný a chvály hodný, jenž činíš divy?
L. 12.Vztáhl jsi svou ruku, a pozřela je země.
L. 13.Ve svém milosrdenství jsi byl vůdcem lidu, jejž jsi vykoupil;
A nesl jsi jej svou silou do svého svatého příbytku.
L. 14.Vystoupili národové a rozhněvali se;
Bolesti dostali obyvatelé Filištínští.
L. 15.Tehdy se poděsila knížata Edomu,
Strach popadl siláky Moabu:
Strachem schli všichni obyvatelé Kanaanu.
L. 16.Ať na ně vrazí bázeň a strach velikostí tvého ramene
Ať se nemohou ani hnouti,
Dokud by nepřešel tvůj lid. Hospodine,
Dokud by nepřešel tento tvůj lid, který jest ti majetkem.
