Třetí sloka mluví o vydobytí země Kanaan. Israel toužil po zaslíbené zemi, po zemi svých praotců již v Egyptě; tato touha byla v něm Mojžíšem zvýšena. S bezpečnou důvěrou očekával vešken lid, že se mu zaslíbené země dostane, že tam bude se svým Bohem prebývati. Proto jest zcela přirozeno, že vyjádřil Mojžíš a Israel tuto důvěru ve chvalozpěvu, jímž oslavována Boží moc. Vysvobození z Egypta, zázrak při rudém moři byl zárukou, že Bůh dílo vysvobození dokoná tak, jak je přislíbil. I na jiných místech mluví Mojžíš v prorockém duchu o přebývání v zaslíbené zemi tak, jako by se tam již nalézali. Ta okolnost nemůže býti sama důkazem pozdějšího původu této písně. Lagrange míní, že byla tato píseň v pozdější době složena a Mojžíšovi připsána.
Píseň Mojžíšova se skládá ze tří částí (1—5, 6—10, 11—18); každá část počíná velebením Boha, obsah jest mocným stupňováním veden k vítěznému závěrku. Již staří si vážili básnické ceny této písně. Flavius mínil, že jest psána v hexametrech; hexametru se podobá toliko tím, že sestávají její verše z pravidla ze dvou vět (stichů); stichos mívá 4 zdvihy. I massoreté předpisují, že jest psáti tuto část stichicky. Zenner (Die Chorgesänge im Buche der Psalmen. s. 72—76) ji jmenuje sborovou písní a míní (odvolávaje se k v. 21.), že byla prvá sloka (1—5) zpívána prvním, druhá sloka (6—10) druhým sborem, třetí sloku (11—13) jmenuje střídavou, při níž by pěl prvý sbor verše 11. a 13., druhý pak sbor v. 12. Týž sbor by byl zpíval i sloku v. 14—16a, první sbor v. 16b—l9. Zpěv by býval provázen hudbou a tancem; Philo poznamenal, že byl zpíván tento zpěv dvěma sbory s krásným opakovacím refrénem. Dle Lagrange pěl by prvý sbor 5 veršů, verš 6. by byl refrénem (též v. 11 bez c. a 16b c), druhému sboru přiděluje v. 7—10, pak 17—18 (Revue biblique 1899 s. 532 a d.).
L. 1.Tehdy zpíval Mojžíš a synové Israelští tuto píseň Hospodinovi a pravili:
Zpívejme Hospodinu, neboť slavně se ukázal velikým,
Koně i jezdce shodil do moře.
