Palmy a cedry, jež jsou v církvi zasazeny, tu rostou a kvetou, jsou Svatí Boží. Jejich živou sílu, ovoce jejich svatého života, Boží milosti síleného, spatřujeme zejména při sv. apoštolech, mučenících a u vyznavačů. V mešních modlitbách u Svatých uvedeny jsou verše z 91. ž.
Církev ustanovila tento žalm po vzoru synagogy o chvalách soboty (in Laudibus).
Od oltáře, z chrámu béřeme sílu; vzhledem k v. 14—16 pěje se žalm 91. při svěcení chrámu (při druhém mazání oltáře olejem katechumenů) a při svěcení oltáře.
Každý zbožný se slovy tohoto žalmu obveselí a potěší.
92. žalm. (H. 93.).
Chvála vznešenosti Boha, krále.
Žalm vzpomíná, kterak se ukázal Bůh jako král při stvoření světa (1—2);
moc Boha krále na zemi jest větší než to, čemu se na světě divíme (3, 4);
proto dlužno věřiti slibům a hrozbám Páně, ctíti Jeho dům (5).
V řeckém LXX, lat. a syrském překladu jest nadpis: Zpěvná chvála, od Davida; v den před sobotou, když byla země založena.
V hebr. toho nadpisu není, ale pochází nepochybně z hebrejského podání. Talmud připomíná (v Rōš haššānâ 31a), že byl tento žalm zpíván 6. dne týdne, poněvadž Bůh dne 6. své dílo stvoření skončil a vlády nad tvory se ujal.[1] V řeckém jest: ὄτε κατῴκισται
- ↑ Gᵉmārâ o tom dí: R. Jehuda řekl jménem R. Aqiby: V neděli zpívali: Bohu náleží země a to, co ji naplňuje (ž 24 1), poněvadž tu stvořil svět a rozdal jej majetkem a jím vládne. V pondělí zpívali: Veliký jest Pán a velmi veleben (48 2), poněvadž tu svá stvoření rozdělil a ovládá je. V úterý zpívali: Bůh stojí v shromáždění Božím (82 1), poněvadž tu učinil, že se ukázala země a připravil svému shromáždění svět. Ve středu zpívali: Bůh pomsty jest Pán (94 1), že tu stvořil slunce a měsíc, a jednou těm, kteří se jim klaní, odplatí. Ve čtvrtek pěli: Plesejle Bohu, jenž jest naše síla (81 2):