Chvála Božího řízení.
Jest milou povinností Ιsraele, oslavovati dobrotu a věrnost Boží (2—4),
neboť Bůh nás obveseluje svými činy, což jen nerozumný člověk neuznává (5—1).
Někdy ovšem se daří hříšníkům dobře, ale jen na krátce, Bůh je zničí (8—10),
spravedliví vzrostou, vzmohοu se nad své nepřátely (11—13), a přilnouce k Bohu budou velebiti stále jeho spravedlnost (14—16).
Žalmista velebí Boží řízení, ukazuje, jak Bůh jest ke všem vždy spravedlivým. Mluví ve jménu lidu. Tato píseň podobá se obsahem ž. 36, 48 a 72; v tomto žalmu nejeví se však onen nepokoj nad štěstím bezbožných, jako v oněch, neboť tu vzpomíná žalmista na závěrečné urovnání lidských osudů soudem Božím.
Žalm jest sborovou písní o pěti slokách po třech verších.
Nadpis L. 1Žalm zpěvu. Dne sobotního. H. 1Žalmová píseň. Na den sobotní.
1. Žalm zpěvu (viz úvod XXIII a 47 1). Εις τὴν ἡμέραν τοῦ σαββάτου sobotního dne, na sobotu, ukazuje, že byl tento zpěv bohoslužebným řádem určen na sobotní sváteční den; dle talmudu pěli ho ráno, když vyléval kněz tekutou oběť na oltář (Ex. 29 38). Sedmkrát jest zde jmenováno jméno Boží Jahve, což dle židů ukazuje na sedmý, sobotní den (37. XLI, srovnej též 23 1). Obsah se k sobotní památce zvláště nenese. Bájili, že jej pěl Adam o první sobotě světa.
L. 2Dobře jest chváliti Hospodina,
A opěvovati tvé jméno, Nejvyšší;
L. 3Ohlašovati z rána tvé milosrdenství,
A tvou věrnost za noci,
L. 4Na desetistrunovém žaltáři.
Při zpěvu při citaře.
