H. 9.Neboť ty jsi, Jahve, mé útočiště.
Svrchovaného jsi učinil svým přístřeším.
H. 10.Nestihne tebe neštěstí,
A žádná rána se nepřiblíži k tvému stanu.
H. 11.Neboť své anděly poroučí k tobě,
Aby tě ostříhali na všech tvých cestách.
H. 12.Na rukou tebe nosí,
Aby nenarazila o kámen tvá noha.
H. 13.Po lvu a po zmiji chodíš,
Šlapeš po lvu a po draku.
9. Zde mluví jiný hlas, jakoby řekl spravedlivému: Ty říkáš: Hospodine, ty jsi má naděje! učinil jsi Nejvyššího svým útočištěm, proto nestane se ti nic zlého. To vyvíjí v následujících verších. Aneb ten, který již mluví od v. 4 obrací se v 9a náhle k Bohu a vyznává mu svou důvěru; v 9b zase pokračuje v řeči.
10. Nepřistoupí k tobě neštěstí, a metla (rána) nepřiblíží se k tvému stanu; nebudeš stižen neštěstím na poli, v rodině ani v domě, neboť to bylo Israelitům nejcitelnějším.
Spravedlivému (tak lze vedle toho vykládati), důvěřuje-li v Boha, přislíbeno, že bude chráněn před hříchem a je-li v hříchu, že ho bude pokáním zbaven; bude ochráněn tělesných nehod, nepocítí jich, i kdyby ho neštěstí potkala, neboť bude posilněn trpělivostí a nadějí v budoucí odměnu.
11. Bůh nás ochraňuje sám; ve své Prozřetelnosti určil však též, aby andělé o nás pečovali, nás chránili, varovali, nám přispívali. Svým andělům t. j. dobrým andělům přikázal o tobě, o spravedlivěm, o ochraně spravedlivého. Že mají lidé strážné anděly, vysvítá i ze slov Spasitele o dítkách: Andělé jejich vidí tvář Boží a též z toho, že vyvedl sv. Petra ze žaláře jeho anděl.
Aby tě ostříhali na všech tvých cestách, metafora: ve všech tvých skutcich, v celém jednání. Člověk toho potřebuje, aby se jeho cesta nekazila (jeho život), aby nepřestupoval zákon, který tu cestu ohražuje.
12. Na rukou tě mají nositi (tě nosí), dle Božího nařízení. Metaforicky tak líčí péči andělů: Jsou jako matka,
