zbožný mysl, vždy doufá v Boží ochranu a pomoc. Píseň jest psána živě a básnicky, jest plná metafor. Též se v ní střídá podmět, brzy mluví spravedlivý ve jménu spravedlivých Israele, brzy projevuje žalmista a prorok svou důvěru, ku konci činí sám Bůh vzácná přislíbení.
Některá slova této písně upomínají na Mojžíšův zpěv (Deut. 32; jako v.8 na Deut. 32 35—41, v. 4—12 na Deut. 32 11); proto snad připisoval sv. Jer. i tento žalm Mojžíšovi.
Řecký překlad LXX. syr. a vulgata připisují tuto píseň v nadpise Davidovi: míněno, že skládal žalm v době nebezpečí moru, aneb když již bylo odvráceno Bohem ono nebezpečí (2 Kr. 24 15—17). Těžko však udati příležitost, k níž by se obsah žalmu nesl. V hebr. znění nadpisu není.
Aramejský překlad rozeznává v tomto žalmu výroky Davida, Šalomouna, jeho syna, a výroky Boha (Pána světa); Michaelis mínil, že byl žalm zpíván střídavě dvěma sbory, jež sobě odpovídaly, a rozdělil tuto píseň ve čtyři sloky 1—2, 3—8, 9a, 9b—13.
Nadpis Vulgaty zní: Chvála zpěvu αἳνος ᾠδῆς chvála, která se zpívá; podobné tomu jest psalmus cantici (47 1 a j.). Od Davida τῷ Δαυείδ (viz v úvodě XIX a 85).
Židé se modlívali tento žalm, kdykoli se nalézali v nějakém nebezpečí. Jmenovali jej »žalmem nehod«.
L. 1.Zpěvná chvála. Od Davida.
Kdo přebývá v ochraně Nejvyššího,
Zůstává pod záštitou Boha nebes.
L. 2.Říká Hospodinu: »Ty jsi můj ochránce a mé útočiště.
Můj Bůh, v kterého doufám«.
L. 3.Neboť on vysvobozuje mne z osidla lovců,
A od drsného slova (od d. věci).
H. 1.Kdo přebývá v záštitě Svrchovaného,
Ve stínu Šaddaje (Všemocného) přenocuje.
(Aram.: ve stínu oblak slávy Všemohoucího zůstává).
H. 2.Říkám (Bohu) Jahve: »Útočiště mé a můj hrad,
(Mass: Říkám: [Bohu] ,v Jahve jest mé útočiště).
Můj Bůh, v něhož doufám«.
H. 3.Neboť on tě vysvobozuje z ptáčníkovy léčky,
Od záhubného moru.
(LXX Sym. syr.: Od zhoubného slova).
