7. Ze zkušenosti Israele ukazuje žalmista, jak vrátký jest život. Hřích jest toho příčinou. Neboť hyneme v tvém hněvu, tvým hněvem; mnoho Israelitů umíralo na poušti, trestáni od Boha různým způsobem.
8. Kradeš naše nepravosti před svou tvář; nepravosti, kterých se Israel dopouštěl, Bůh jaksi sebral a měl je před očima, aby mu neunikly, aby je jistě ztrestal. Před svou jasnost obličeje neb očí položil jsi náš věk, život náš nedobrý, hříšný (odpovídá slovu »nepravosti« v prvém stichu). V hebr. dí: Naši tajnost, hříchy tajné, snad i hříchy opomenutí (dobra), o nichž my někdy ani nevíme, ty jsi položil před sebe a trestáš je.
9. Život je krátký a namáhavý, bídný.
Neboť všechny naše dny (doba našeho života) pomíjejí; pominuly tvým hněvem (hebr.); ty jsi zkrátil náš život, vzal jsi nám život, když jsi nás dle našich vin trestal. Naše léta namáhají se jako pavouk; léta jsou tu zosobněna: my namáháme se za svého žití o věci, jež jsou bezcenné jako pavučina. Pavouk se předením pavučiny vyčerpává, ztrácí sílu — tak i naše léta míjí v námaze, bez užitku. V hebr. jest jiný obraz: Prožili jsme své dny, svůj život jako vzdech; vzdech sotva pronešený již pominul, tak i život náš, a by] samý vzdech!
10. I kdyby byl náš život sebe delší, může se o něm vždy říci, že byl krátký, poněvadž jeho doba velmi rychle pominula. Žalmista si nestěžuje do toho, že určil Bůh lidem krátký věk, ale vzpomíná Bohu, jak rychle lidský život pomíjí, proto, aby Israeli tím dříve pomohl, dokud nezahyne celé pokolení jeho.
Dny našich let, našeho věku, všechny vesměs (in ipsis jest hebraismus: ve dnech, z nichž se věk skládá) jsou: sedmdesát let; to bylo jaksi střední číslo let tehdejšího lidského věku. Mnozí těšili se delšímu věku: Mojžíš žil 120 let, Maria 130, Aron 123, Josue 110, Kaleb 180 (?) let. Salon podobně Kroesovi pravil, Hippokrates a Pythagoras určovali 80 let. Jež. Sirach nejvýše 100 let.
Jestliže v síle (in potentatibus) totiž: jestliže mnoho,
