jednotné č., zde množ. שנים. כי יעבור o dni: neboť pomíjí; v arab. bývá participium. V pozdější době (Mar. 13 35) dělili noc ve 4 hlídky.
5. זָרַם (זֶרֶם liják) spláchnouti 77 18. שֵׁנָה יִהְיוּ budou, jsou spánek, smrtelný spánek. Ráno jsou ještě jako vyrážející tráva; חלף vyrážeti (LXX παρέλθοι transiit) nikoli vadnouti, neboť o tom mluví ve v. 6; zde by mělo toto חלף význam hifilu podobný. Perfekta značí zde děj, který jest obyčejný, stále se děje a vyskytuje § 86 2 b. Eorum v 5. verši nelze spojovati s anni, ale s oculi v. 4. Wellh. čte זְרַע מְתִים שֹׁנֶה a vynechává násled. בבקר.
6. Transeat floreat — zde dlužno vykládati indikativem.
L. 7.Neboť hyneme v tvém hněvu,
A tvou prchlivostí jsme zděšeni.
L. 8.Kladeš naše nepravosti před svou tvář.
Náš věk (život) před jasnost svého obličeje.
L. 9.Neboť všechny naše dny pomíjejí,
A my hyneme tvým hněvem.
Naše léta namáhají se jako pavouk.
L. 10.Dny našich let (života) — jsou všechny sedmdesát let,
Jestliže v síle (počtu) — osmdesát let,
A je-li jich více, jest to lopota a bolest;
Neboť nadejde slabost a my jsme káráni.
L. 11.Kdo zná moc tvého hněvu
(L. 12.)A dovede při tvé bázni tvůj hněv L. 12.sečísti?
Učiň mně známou tvou pravici,
A ty, jejichž srdce jest v moudrosti zkušené.
H. 7.Neboť hyneme tvým hněvem.
A tvým hněvivým žárem jsme zděšeni;
H. 8.Ty jsi postavil naše hříchy před sebe,
Naši tajnost do světla své tváře.
H. 9.Neboť všechny naše dny pominuly v tvém hněvu.
Prožili (dokonali) jsme své dny jako vzdech.
H. 10.Dny našich let (náš věk) — jest jich 70 let,
A jestli velmi silně — 80 let,
A jejich chlouba svízel a nicota,
Neboť chvatem míjí a my odlétáme.
H. 11.Kdo zná sílu tvého hněvu,
A podle bázně před tebou tvou nevůli?
H. 12.Počítati naše dny, tak poučuj.
Abychom si přinesli moudré srdce.
