ráží na Gen. 3 19. Ovšem že ti, kteří odpírají Mojžíšovi sepsání Pentateuchu, kteří kladou složení částí knihy Genesis do 9. století př. Kr., popírají též pravost nadpisu tohoto žalmu a míní, že byl psán v době, kdy Israel neměl krále. Theodoret, Grotius a j. se též domnívali, že byl tento žalm složen nějakým pozdějším básníkem, ale z mysli Mojžíše; byl by to pseudoepigraf. Theodor z Mopsvestie jej klade do doby babylonského zajetí.
Nadpis jest zajisté starý; přístavek »muže Božího« od Mojžíše nepochází. I jiným prorokům a Božím poslům přidáván tento název. Píseň jest tak krásnou a živou, že ji psal asi toliko ten, jenž trpěl tak, jak jest vylíčeno.
Dle toho by byl ž. 89. nejstarší písní žaltáře.
Nadpis.
L. 1.Modlitba Mojžíše, muže Božího.
H. 1.Modlitba od Mojžíše, muže Božího.
1. Modlitba, tᵉfillá, viz v úvodě XXIV a 4 2.
Aram. přidává: »Modlitba kterou se modlil Mojžíš, prorok Jahve; když hřešil lid israelského domu na poušti, odpověděl Mojžíš a takto mluvil.«
Sv. Jeronym (i Sixtus Sienský a Genebrard) připisoval Mojžíšovi mylně i ž. 90—99.
L. 1.bPane, ty jsi nám byl útočištěm od pokolení do pokolení!
L. 2.Dříve než byly učiněny hory,
A než byla stvořena země a svět,
Od věků a až na věky jsi ty, Bože.
L. 3.Neobracej člověka v snížení,
Neboť jsi řekl: »Obraťte se, synové lidští«.
L. 4.Neboť tisíc let před tvýma očima jest jako včerejší den,
Který pominul.
A jako noční hlídka;
L. 5.Co se u nich za nic nepovažuje, to jsou léta.
L. 6.Jako bylina pomíjí za ráno;
Ráno kvete a pomíjí,
Večerem upadá, tvrdne a usýchá.
