té noci, v níž byl nepřátely tak soužen, v níž doufá, že bude i zachráněn.
18. Tento verš se v latinském od v.10 odchyluje, ale jest přec refrénem. Na místě chci si zachovati praví zde: Chci zpívati tobě a přidává: můj Bůh, mé milosrdenství!
12. Populi mei dlužno dle daného výkladu považovati jako nom. množ. č. a doplniti: na tebe neb na tvou spravedlnost (aby nezapomněli) Aq. Theod., Euseb. mají τοῦ λαοῦ σου tvého lidu; obojí, i τοῦ νόμου σου i ὁ λαός σου má Sym. Sv. Jer. hájí populi mei podmět.
13. S předložkou by bylo čísti בְּחַטַּאת, i Euseb. a v arab. liažli (pro). De execratione též ve významu: pro. Wellh. ילכדו בגאונמו מאלה.
14. Jacob τοῦ Ίακώβ jest genetiv.
16. יְנוּעוּן jest hifîl od נוע jak qᵉrê žádá; hif. má přechodný význam, který se sem nehodí. וַיָּלִינוּ a přenocují; dle překladů γογγύσουσιν by znělo וַיַּלִינוּ murmurabunt, a reptají; יֵילִינוּ by znamenalo vyjí. V tomto verši, jako již ve 12. a 13., bylo by předpověděno rozptýlení Israele (diaspora); verše 7. a 15. by oznamovaly jejich návrat.
17. Tento verš jest delší ostatních.
18. אלהי חסדי můj milostivý Bůh jest přístavkem k משגבי. Psallam tibi אֶל o tobě (7 18).
Na Veliký Pátek rozjímáme tímto žalmem a při jeho slovech, jak byl v den svého umučení Pán Ježíš nepřátely obklíčen, v hrobě střežen. Každá křesťanská duše jest podobně obležena pokušiteli, a jest jí modlitbou se chrániti, důvěrou v Boha se spasiti — jako žalmista učinil.
59. žalm. (H. 60).
Ve velikém nebezpečí pomáhá modlitba a důvěra.
Israelský lid byl stižen neštěstím. Naříká, že ho Bůh zavrhl, že se jemu dostalo porážky (3—7). Uvádí zaslíbení, dle něhož byl by Bůh slíbil Israeli celou zemi Kanaan a spolu též kraje sousedních národů Moabitů, Edomitů a Filištínských. Prosí Boha, aby dal jemu v brzku a úplně zvítěziti nad Idumejskými. Žalmista doufá v Boží pomoc a ve vítězství (8—14).
