L. 18. Můj spomocníku, tobě chci zpívati,
Neboť jsi Bůh, můj ochránce,
Můj Bůh, mé milosrdenství.
H. 12. Nepobij jich, aby nezapomněl(i) můj lid;
Učiň svou silou, ať se potulují, a svrhni je,
Náš štíte, Pane;
H. 13. Hřích jejich úst (jest) slovo jejich rtů,
A budou chyceni svou pýchou,
A pro zlořečení a pro lež, (kterou) mluví.
H. 14. Zahlaď v rozpálení, zahlaď, a ať nejsou,
A ať poznají, že jest Bůh vládcem nad Jaʿᵅqûbem,
Až ku končinám země. Sélā.
H. 15. A vracejí se večerem, vyjí jako pes,
A obcházejí město.
H. 16. Oni pobíhají po krmení,
Nenasytí-li se, přenocují [vyjí].
H. 17. Ale já chci opěvovati tvou sílu,
A ráno plesati nad tvou milostí,
Že jsi byl mým hradem
A útočištěm v den mého utrpení.
H. 18. Má sílo, tobě chci zpívati,
Neboť Bůh jest můj hrad,
Můj milostivý Bůh.
12b. Prosí, aby Bůh nezahubil všech nepřátel najednou, aneb aby je nezahubil hned, aby zůstal jejich zbytek ještě jako svědectvím, znamením žalmistovu lidu. Lid vzpomene si, když na ně bude patřiti, jak velikým trestem je Hospodin pro jejich nepravost stihl a bude na Boha pamatovati.
Nezabij je (nepobij jich): rozuměj, »nikoli všechny«, neboť ve v. 14 mluví též o záhubě nepřátel a praví: A ať nejsou! Přeje si tedy žalmista, aby byli sníženi, seslabeni a nemohli škoditi více. Aby nezapomněli moji lidé, totiž Israelité, na Boha; na nepřátelích budou moci stále viděti trest Boží, budou se Boha báti a ho poslouchati. LXX to vysvětlení přidali slovy τοῦ νόμου σου aby nezapomněli na tvůj zákon (populi mei tu zase schází); podobně má i sv. Augustin, Hilarius a mnohé latinské žaltáře. Rozmetej je svou silou: hebr. učiň svou silou, ať se potulují a svrhni je s výše jejich pýchy. Tedy nemají býti zabiti nýbrž vyhnáni a v chudobě, v bídě a nouzi zůstaveni.
