se David zdržoval. Hladoví jsou, žádostiví krve, smrti pronásledovaného; opětně hladoví, neboť již vícekráte před tím usilovali o jeho záhubu. A obcházejí město; hejna psů, která se ve východních městech nacházejí, vycházejí za soumraku do městských ulic, probíhají jimi za štěkotu a za stálého vytí a vyhledávají hltavě, co by mohli shltnouti. Tak probíhali i ti nepřátelé městem, hledajíce své oběti, aby jim neunikla.
8. Ejhle, hovoří (žvástají, hebr. silněji: vyrážejí ze svých úst) svými ústy; pronášejí jimi potupu, hanu, hrozby proti spravedlivému, rouhání vychází z jejich úst. Spravedlivého ta slova raní jako ostrý meč. Oni si toho nevšímaji, jak mu ubližují, ani toho nedbají, že se dopouštějí hříchu, neboť si říkají: Kdo to slyší? Bůh se o to nestará, on ani o tom neví, co děláme (934).
9. Nepřátelé se domnívají, že se mohou násilí a rouhání dopouštěti beztrestně, ale Hospodin se jim směje (24) a posmívá se všem pohanům (hebr.), neboť ví, že na ně dolehne v krátké době jeho trestající moc a síla. Po lidsku jest řečeno »posmívá se« (24). Při Saulově pronásledování se manželka Davidova Mikhol, skutečně mohla vysmáti pronásledovatelům, neboť jim, když chtěli Davida viděti, ukázala v lůžku ležící sochu terafîm a oklamala je tím; David před tím unikl 1 Kr. 1916.
10. Žalmista má pevnou důvěru, že mu bude přispěno, a chválí proto Boha. Svou sílu si u tebe zachovám, svou důvěru; v tobě jest a bude má síla vždy. Ty jsi můj hrad, můj spomocník a ochránce.
11. Tento verš by náležel již k druhé části žalmu ale poněvadž jest, jak se zdá, refrénem (s v. 10) opakovaným ve v.18 klademe jej na konec části prvé.
Milost Boží přijde vstříc potřebám a tísni žalmisty, a tato milost učiní, že se bude žalmista, až bude osvobozen, dívati s hůry, s radostí, na potlačené a snížené nepřátely své.
3.Viri sanguinum 57.
5. בְּלִי bez עון viny; není sice řečeno, bez čí viny, ale
