Přihlédni, abys navštívil všechny pohany,
Nesmiluj se nad žádným z těch, kteří páší nepravost.
L. 7. Večerem jsou opět hladoví jako psi,
A obcházejí kolem města.
L. 8. Ejhle, hovoří svými ústy,
A meč jest na jejich rtech;
Neboť »kdo to slyší?«
L. 9. A ty, Hospodine, směješ se jim,
A v nivec přivádíš všechny pohany.
L. 10. Svou sílu u tebe si zachovám,
Neboť, Bože, ty jsi mým ochráncem.
L. 11. Milosrdenství mého Boha přijde mi naproti,
L. 12. Bůh. mně dá shlížeti na mé nepřátely.
H. 2. Vysvoboď mne od mých nepřátel můj Bože,
Od mých protivníků mne vyzvedni.
H. 3. Vysvoboď mne od zločinců,
A od mužů krve mne spas.
H. 4. Neboť hle, číhají na moji duši,
Shromažďují se na mne mocní,
Není u mne přečinu ani není hříchu, Jahve.
H. 5. Bez viny (mé) běhají a postavují se;
Probuď se mně vstříc a popatři.
H. 6. A ty, Jahve, Bože zástupů, Bože Israele,
Probuď se, abys navštívil všechny pohany.
Nebuď žádnému z nevěrných hříšníků milostiv.
Ṣélā.
H. 7. Večerem se vracejí, vyjí jako pes,
A obcházejí město.
H. 8. Ejhle, žvástají svými ústy,
Meče jsou na jejich rtech;
Neboť »kdo slyší (to)«?
H. 9. Ale ty, Jahve, směješ se jim,
Posmíváš se všem pohanům.
H. 10. [Má] sílo, na tebe chci hleděli,
Neboť Bůh jest můj hrad.
H. 11. Bůh — jeho milost mně jde naproti,
Bůh dá, abych s radostí shlížel na své protivníky.
2.3. Žalmista počíná prosbou. Vytrhni mne od mých nepřátel, od mých protivníků mne vysvoboď (v hebr. vyzvedni na místo nepřístupné, bezpečné uveď); od mužů
