L. 6. Boha nevzývají,
Tu se třesou bázní, kde není bázně.
Neboť rozmetal Bůh jejich kosti (těch),
Kteří se chtí zalíbiti lidem;
Zahanbeni jsou, neboť opovrhl jimi Bůh.
L. 7. Kdo zjedná ze Siona spásu Israeli?
Když vrátí Bůh zajaté svého lidu,
Veseliti se bude Jakub a zaplesá Israel.
H. 2. Blázen říká ve svém srdci:
Není Boha!
Zkaženou jest a hnusnou jejich nešlechetnost,
Není nikoho, kdo by dobře činil.
H. 3. Bůh se díval s nebe
Na lidské syny,
Aby viděl, je-li (tu) rozumný,
Který by se tázal po Bohu.
H. 4. Všechno se odchýlilo,
Vesměs se zvrhli,
Není, kdo by činil dobré,
Není ani jediný.
H. 5. Což (to) nepoznají ti, kdož činí nepravost,
Kteří sžírají můj lid,
(Jako) jedí chléb?
Boha nevzývají
(5. Navrž. oprava: Nebyli soudruhy modlářů
ti, kteří u Jahve jedli,
Kteří jedli chléb Jahve, jehož nevzývali?)
H. 6. Tam se třásli, třásli,
(Kde) nebylo strachu;
Neboť rozmetal Bůh kosti tvého obléhače.
Hanbou jsi je naplnil, neboť je Bůh zavrhl.
(6. Tenkrát měli strach, který nebyl strachem;
Potom rozmetal Bůh kosti rouhače).
H. 7. Kéž by přišla od Ẓījjôna
Pomoc Israeli,
Když obrátí Bůh osud svého lidu,
Plesej Jaʿqobe, raduj se Isrāêli!
(7. Kéž by obratem Jahve (Boha) Jakob
plesati, Israel se radovati mohl).
Výklad podán již při ž. 13. Hebrejské znění přeloženo zde podle veršů qînâ (קִינָה viz pozn. v úv. k ž.119 120).
2. V nepravostech, na m. toho jest ve 13. ž. V. in studiis suis, hebr. עָוֶל hřích, nepravost; 14. עלילה původní.
5. Zenner navrhuje: הלא רֵעֵי בעלי און zdaž nejsou
