H. 13. Zdaž jím maso býků
A piji krev kozlů?
H. 14. Obětuj Bohu díky,
A vyplníš Svrchovanému své sliby.
H. 15. A vzývej mne v den tísně,
Vytrhnu tě a budeš mne ctíti.
7. Bůh ukazuje, že jest pouhé zevnější obětování nedostatečným, ano že nepřináší žádného prospěchu.
Bůh počíná žalobou, kterou obrací k svému lidu.
Vážně dí: Slyš, lide můj... tvůj Bůh jsem já, máš mne
slyšeti, já mohu k tobě mluviti, tebe napomínati (lat. testificabor).
8. Nechce kárati Israelity pro oběti, že by jich nepřinášeli; vždyť zápalných obětí přinášeno mnoho tak, že jsou stále před Bohem. Slovo »stále« hebr. tāmîd ukazuje snad na denní oběť, která se jmenovala tāmîd, při níž obětovali ve všední dny ráno i večer po jednom beránku s příslušnými nekrvavými přídavky (Ex. 2938).
9. 10. Bůh nechce, aby jemu dávali ze svého majetku, ze svého domu junce, ze svých stád kozly; on nepotřebuje takových darů a obětí od nich, neboť jemu náleží tak velký, ano nesčíslný počet lesní zvěře, jemu náleží veškerá zvířata, dobytek na horách (tisícerých, aneb dobytek, který lze tam čítati do tisíců — dle hebr.). Jmenoval junce a kozly, poněvadž tato zvířata přečasto obětovali. Bůh jest Pánem všech zvířat, on je dává a dal lidem, aby mu též z nich mohli obětovati; není mu tedy žádná oběť potřebnou, poněvadž všeho má hojnost.
11. Znám všecko ptactvo nebes; ono jest přečetné, Bůh o všech ví, mohl by si i z těch vybrati, poněvadž jsou jeho; a polní krása, obilí, jehož se též při obětech užívalo, jest se mnou. Dle hebr. se zdá, že v této větě jmenuje ještě jiný druh zvířat: Co se na poli hýbá (polní zvířata, snad i zvířata malá). jest při mně — já to znám; tento výklad není však jistým.
12. Kdybych lačněl; v tekstu jest: Když lačním, neřeknu ti to, ale jest to zajisté jen nemožná podmínka a proto překládáme: Kdybych lačněl. Skorem ironicky jest
