Sion »korunou krásy« (473 Lam. 215). Jest tím míněn chrám, svaté místo Jerusaléma.
3. Bůh přichází zjevně, provázen leskem a úkazy, kterými se jeho velebnost hned projevuje (V hebr.: B. se zaskvívá). Podobně dí Deut. 332 že jest Bůh jako oslňující světlo (slunce). Náš Bůh a nemlčí; ale naopak při jeho zjevení jest mocná bouře, v té zaznívá Boží hlas (ž. 1714). Oheň před ním hoří a kolem něho mocná bouře, oheň a bouře ho provázejí; jimi vykonává na těch, kteří se mu protiví, tresty soudem určené.
4. Vyzývá nebesa s hora, a zemi; volá na ně, vyzývá je, aby mu přivedly vinníky k soudu a byly při soudu svědky jednání Božího.
5. Tak mluví Bůh k nebesům a k zemi: Shromážděte mně (hebr.) mé zbožné (chᵃṣīdîm s. 90); takovými měli býti Israelité, jak s Bohem uzavřeli úmluvu. Zde je zbožnými jmenuje, ačkoliv je právě proto chce souditi, že nedbali zbožnosti, že nezachovávali úmluvy; jest to obvyklé pojmenování Israelitů. Israelité zavírají dosud oběťmi neb obětováním úmluvu s Bohem, jsou tedy s ním ve spojení, podléhají jeho soudu. Dle hebr. bychom spíše měli na mysli ony oběti, při nichž a jimiž byly uzavřeny ty prvé úmluvy Abrahama (Gen. 1518) a Israelského lidu (Mojžíše) s Bohem (Ex. 245): Kteří uzavřeli mou úmluvu obětí.
6. Nebesa odpovídají vyzvání Božímu tím, že ihned hlásají, ohlašují Boží spravedlnost, a dodávají, že Bůh jest soudcem, že nyní chce neb bude souditi.
1 אלהים znamená na některých místech též anděly,
i pozemské soudce, ale zde by: »Bůh andělů neb soudců«
nebylo na místě. V hebr. i v mnohých překladech (Aq.
Sym. Theod. sv. Jer.) jsou ta tři jména od sebe oddělena.
V staré době rádi v modlitbách, ve chvalozpěvech i více
jmen Božích vedle sebe kladli (Jos. 2222.), později tak nacházíme v zaříkávacích modlitbách až příliš. Sv. Jer. přeložil:
Fortis, deus, dominus.
Wellh. ותירא a bojí se země, na m.
ויקרא a volá zemi. שמש zde příponu m. r.
2. Species decoris by bylo též speciosum decus; k tomu doplniti sloveso: veniet, přichází.
3. אַל jest zde ve významu לֹא; jest to tak zv. litotes.
