L. 4. Vyzývá s hora nebesa,
A zemi, (že bude) souditi svůj lid.
L. 5. Shromážděte jemu jeho svaté,
Kteří uzavřeli obětmi jeho úmluvu.
L. 6. A ohlašují nebesa jeho spravedlnost,
Neboť Bůh jest soudce.
H. 1. Žalm od Aṣâfa.
Božstvo — Bůh, Jahve mluví a vyzývá zemi
Od východu slunce až k jeho západu.
H. 2. Ze Ẓijjôna, koruny krásy,
Bůh se zaskvívá.
H. 3. Náš Bůh přichází a nemlčí;
Oheň před ním zžírá,
A kolem něho prudce to bouří.
H. 4. Volá k nebesům s hůry,
A k zemi, že chce souditi svůj lid.
H. 5. »Shromážděte mně mé zbožné,
Kteří uzavřeli mou úmluvu obětí«.
H. 6. Tu hlásala nebesa jeho spravedlnost,
Neboť Bůh jest soudce Sélā.
1. Svrchovaný, vznešený a mocný Bůh se zjevuje. Žalmista jmenuje vedle sebe tři Boží jména, nebo v těch jevilo se, co Bůh lidem jest a jakou má moc: Božstvo (ēl), Bůh (elōhîm), Jahve mluví a volá zemi, svolává lidi země, aby byli svědky, když bude souditi svůj lid. Bůh Jahve jest Bohem, králem toho lidu, Jahve sním uzavřel na Sinai úmluvu, on může naříditi soud a tázati se neb ukázati, jak jeho lid tu úmluvu zachovává. Svolává veškerou zemi, neboť v druhé části verše dí: od východu slunce až na západ. V lat. jmenuje Boha: Bůh bohů, Hospodin θεὸς θεῶν κύριος jakoby chtěl označiti, že jest Bůh pánem neb prvním neb největším mezi bohy, tedy pohanskými; poněvadž pohanští bohové dle jiných míst sv. Písma ničím nebyli považováni od věrných služebníků Jahve, nebylo by to označení žádnou ctí. Lépe jest vykládati Deus deorum hebraismem jako superlativ: Nejvyšší, Svrchovaný Bůh.
2. Sion jest sídlem Boha; odtamtud představuje pěvec, že přichází Hospodin. Dle lat. patří slova »lesk jeho krásy« ku jménu Boha, dle hebr. jest jimi pojmenován
