Žalm 48. jest především poučný. V. 16 vykládán zhusta
o Kristu Pánu, který sestoupil do podsvětí a vykoupil
duše očekávajících patriarchů.
Modlíme se tento žalm v úterních ranních hodinkách.
Připomíná pomíjejicnost pozemského štěstí a poslední
věci člověka.
49. žalm. (H. 50.)
Pravá bohoslužba.
Bůh přichází v ohni a v bouři, aby soudil Israele vzhledem k tomu, jak jej Israel ctí (1—6). Israel obětuje Bohu, ale těch obětí Bůh nepotřebuje; on žádá oběti chvály a oběti srdce — tedy dobré vnitřní smýšlení (7—15). Poté se obrací žalmista přísně k pokrytcům, kteří Boží slova vedou ve svých ústech, ale životem hřeší. Hrozí jim, že nedosáhnou odpuštění svých vin, když se neobrátí; poslušným slibuje spásu (16—23).
Jest prvý z oněch žalmů, jež jsou připsány po nadpise Asafovi (viz úvod XX). Tento žalm se zdá býti z Asafových žalmů (72—82) nejstarším. Israel ještě hojně obětoval, chrám ještě stál, Zion byl ještě krásou. Není-li skladatelem této písně levita Asaf, vrstevník Davida, pochází od některého levity z Asafova rodu (2 Par. 2930 a Neh. 1245 tvrdí, že Asaf psal žalmy). Dle některých náležel by do Josiášovy doby (622), aneb aspoň do posledních let judského království (586).
Žalm tento jest velmi vážný, poučný, ale živě, skoro dramaticky provedený. Sborový zpěv má sloky o 3, 3—10—4, 4 verších.
L. 1. Asafův žalm.
Bůh bohů, Hospodin, mluví a svolává zemi
Od východu slunce až na západ.
L. 2. Ze Siona (jde) lesk jeho krásy.
L. 3. Bůh přichází zjevně,
Náš Bůh a nemlčí.
Oheň před ním hoří
A kolem něho mocná bouře.
