H. 11. Ty pak, Jahve, buď mi milostiv a dej mně vstáti,
A chci oplatiti jim.
H. 12. V tom poznám, že máš zalíbení ve mně,
Když nebude můj nepřítel jásati nade mnou.
H. 13. A já — pro mou bezúhonnost mne zachováš,
A postavíš mne před svou tvář věčně.
11. Prosí tak, jako ve verši 5. Nepřátelé tak zlomyslně si počínají, ty však Hospodine, smiluj se nade mnou; dej, abych vstal z lože, na němž ležím, pozdvihni mne. A já jim chci oplatiti: odplata a pomsta patří Bohu; jinde ponechává žalmista pomstu nad nepřátely Hospodinovi. Zde ale by přímo sám chtěl se pomstiti nad nimi; zdaž se jim nechtěl za zlé odplatiti dobrým?
12. V tom poznám neb poznávám, že mne miluješ, v tom totiž, když nebude můj nepřítel jásati (hebr.) nade mnou, nad mou smrtí, záhubou.
13. Poznal žalmista, že proti Bohu hřešil (5), v porovnání s nepřátely jest ale nevinným, bezúhonným —
aneb i proto, že za dřívější hříchy již trpěl, že jsou mu
odpuštěny. Pro tu mou nevinnost mne zachováš a učiníš,
že budu státi před tvou tváří na věky (o Davidovi předpověděno tak 2. Kr. 716), že budu zachováván já i moje
potomstvo.
Kristus Pán žádal by těmi slovy své vzkříšení, aneb
je způsobem prosby předpovídá. Na věky jest na pravici
Boží, tedy před Boží tváří, sám obdržel do svých rukou
soud a oplatí svým nepřátelům.
11. Nepřátelé mínili, že nevstane (9), proto prosí והקימני.
L. 14. Veleben buď Hospodin, Bůh Israele,
Od věků a až na věky.
Staň se. Staň se.
H. 14. Chválen buď Jahve, Bůh Israele,
Od jednoho věku k druhému.
Amên. Amên.
14. Těmi slovy uzavřena část žalmových písní, jako při ž. 71., 88. a 105. Od věků až na věky stále. Od jednoho věku (tohoto) k druhému věku (onomu, budoucímu)
