L. 10. Ano i ten muž, s nímž jsem žil v pokoji,
Jemuž jsem důvěřoval,
Který jídal můj chléb,
Vysoko zdvihá proti mně zradu (patu).
H. 5. Já říkávám: Jahve, buď mi milostiv,
Úzdrav mou duši (mne), neboť jsem hřešil proti tobě.
H. 6. Moji nepřátelé mluví o mně zlé:
Kdy zemře a zahyne jeho jméno?
H. 7. A přijde-li některý se podívat, lstivě mluví,
Jeho srdce nashromáždí si nepravosti,
Vyjde ven, mluví (tak).
H. 8. Spolu proti mně šeptají všichni mojí nenávistníci,
Proti mně myslí o mém neštěstí.
H. 9. »Věc Bᵉlijja al-ova vylila se naň,
A kdo si lehl, nevstane více.«
H. 10. Ano muž, s nímž jsem byl v pokoji,
V něhož jsem skládal svou důvěru,
Který jídal můj chléb,
Vysoko zdvihá proti mně patu.
5. Žalmista prosí pomoc, neboť jeho nepřátelé se k němu chovají ukrutně.
V největším soužení obrací se žalmista k Bohu. Říkávám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mne; vidí, že naň přišlo to soužení následkem hříchů, a proto dí: Neboť jsem hřešil proti tobě.
6., 7. Nepřátelé mluví o mně zle; přejí si, abych brzy umřel, aby se mnou zahynul celý můj rod (jméno). Někdy jej i některý z nepřátel navštíví, ale ta jeho návštěva není upřímnou; pokrytecky jeví soustrast, ale ničemně, klamně, lstivě mluví, neboť hromadí ve svém srdci nešlechetnosti, které by mohli venku před ostatními nepřátely mluviti.
8. Když vyjde ven, vypravuje, co pozoroval, a všichni, kteří nemocného nenávidí, šeptají si o něm a ovšem též v jeho neprospěch: proti němu; tak mluví neb myslí též o jeho nynějším nešťastném stavu.
9. Uvádí žalmista, co si nepřátelé hlavně šeptají neb myslí. Podle hebr. znění mluví nošlechetníci: Belialovu
