jest v rukou nepřátel nemocen; v dalším by mluvil sám Kristus. V allegorickém smyslu jest tento messianský výklad velmi případným.
L. 1. Ku konci. Žalm od Davida.
L. 2. Šťastný ten, který pamatuje na nuzného a na chudého:
V den neštěstí vysvobodí jej Hospodin.
L. 3. Hospodin zachovejž ho a obživiž ho,
Učiň jej šťastným na zemi,
A nevydejž jej žádosti jeho nepřátel.
L. 4. Ať mu přinese Hospodin pomoc na jeho lůžku
bolesti;
Veškero jeho ustlání překládáš v jeho nemoci.
H. 1. Řiditeli hudby. Davidův žalm.
H. 2. Blaze tomu, který se ujímá slabého;
V den neštěstí vysvobodí ho Jahve.
H. 3. Jahve jej bude chrániti a zachová jej na živu;
Šťastným bude v zemi,
A nevydáš ho zuřivosti jeho nepřátel.
H. 4. Jahve bude jej podpírati na lůžku choroby,
Celé jeho ustlání obracíš v jeho nemoci.
2. Všeobecně dí: Kdo se ujímal nuzného, byl k němu milosrdným, tomu v den neštěstí, když by do neštěstí upadl a pomoci potřeboval, pomůže Bůh. Totéž řekl Pán Ježíš v pátém blahoslavenství (B. milosrdní, neboť oni m. dojdou. Mat. 57).
Žalmista ale dí tato slova i přímo o sobě. Sám míval soustrast, soucit s nuzným, býval k němu milosrdným, a proto doufá, že jemu nyní Bůh přispěje. Jakého přispění potřebuje a jakého si přeje, to lze poznati ze slov, jimiž vypisuje pomoc Boží.
Blaze člověku, který má péči (intelligit super egenum), pamatuje, ujímá se (hebr.) slabého; který si všímá potřeb nuzného a pomáhá jemu. V den neštěstí, den, když bude milosrdný sklíčen.
3. Vulgata i LXX vykládají slovesa v. 3 a 4 (vyj. versasti) přáním, lépe jest však vyložiti je dle hebr. jako předpovědění: Jahve bude onoho dobrodince chrániti,
