Protože lze tento žalm vykládati o Spasiteli, modlíme
se ho na Veliký Pátek. Kristus se obětuje Bohu za hříchy,
prosí ale o brzké vysvobození, zmrtvýchvstání. Církev
vzpomíná, jak se po dlouhém očekávání dostalo vykoupení všemu lidstvu; děkuje slovy žalmu Bohu v úterních ranních hodinkách.
Modlíme se tento žalm v hodinkách za zemřelé. Církev těší se jménem trpících duší, že vejdou již v brzku do nebes pro onu milost, kterou Kristus Pán získal. Vykládá proto Kristovo dílo a ukazujíc na věrné ony duše, dí: »Dostihly nás naše nepravosti (tresty za hříchy). Ty jsi náš spomocník a ochránce. Bože, neprodlévej!«
40. žalm. (H. 41.)
Blaze milosrdným. Prosba o pomoc proti nemilosrdným nepřátelům.
V neštěstí a v soužení i v nemoci přispěje Hospodin milosrdným (2—4). Žalmista jest v takovém postavení; nepřátelé vidí jeho nemoc, přejí mu záhubu, ano i bývalý přítel stal se mu zrádcem (5—10). Prosí Boha, aby se nad ním smiloval a jej posilnil (11—13). Verš 14. jest doxologií, výrazem chvály, kterým končí tato první kniha žalmů. Žalm má tři sloky.
Žalmista — po nadpise David — jest stížen nemocí. I v tomto žalmu dlužno vykládati jeho nemoc (v. 4. 6. 7.) v obrazném smyslu o duševních bolestech, které povstaly škodolibostí, posměchem nepřátel a zradou přítele. Desátý verš připomíná nám, kterak byl David někdejším svým důvěrným přítelem Achitofelem zrazen; tato okolnost by ukazovala, že se nese obsah žalmu ku začátku Absolonovy vzpoury (2. Kr. 1623). Verše 6., 7. a 10. ukazují, že se jedná o jednotlivce, který je sklíčen a prosí — a nikoli o celý israelský národ. Tentýž 10. verš uvádí sv. Jan a sv. Petr zřejmě o Jidášově zrádě: »Aby se naplnilo písmo: Ten, kdož jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně své paty« (Jan 1318, Sk. ap. 116). Proto byl tento žalm se zálibou vykládán o Kristu Pánu.
V prvých třech verších mluví prorok o Spasiteli, jak
