L. 18. Vzhlédni na mé snížení a na můj trud,
A odpusť veškeré mé přestupky.
L. 19. Popatři na mé nepřátele; neboť se rozmnožili
A nespravedlivým záštím mne nenávidí!
L. 20. Ostříhej mou duši a vytrhni mne;
Ať nejsem zahanben, neboť jsem doufal v tebe.
ר H. 18. Vzhlédni na mou bídu a na moji nesnáz,
A odpusť mně všechny mé hříchy.
ר H. 19. Popatři na mé nepřátele, jak jsou četní,
A násilným záštím mne nenávidí.
ש H. 20. Ostříhej mou duši a vysvoboď mne;
Ať nejsem zahanben, vždyť jsem se u tebe
skrýval.
18. Vzhlédni na mé snížení a na můj trud — snížení způsobeno asi nepřáteli; příčinou neštěstí jest hřích, a prosí proto i za odpuštění svých hříchů. Když vzhlédne Hospodin na bídu, smiluje se a pomůže.
19. Mnoho nepřátel má žalmista a ti nenávidí jej, chtějí jej zkaziti; záštím, které jest násilné a nespravedlivé, mne pronásledují neb nenávidí.
20. Ostříhej mou duši totiž mne, můj život, a vysvoboď mne od těch nepřátel. Nezamítej moji prosbu, ať nejsem zahanben, že jsem v tebe doufal, že jsem se u tebe skrýval neb že jsem se k tobě utekl. Doufá, že Pán Bůh jeho důvěru odmění.
18. Snížení jako 914. נשא o hříších: zvednouti je, odnésti, odpustiti.
19. רַבּוּ jsou četní (rozmnožili se) neb jsou mocní.
20. חסה ž. 212.
L. 21. Nevinní a spravedliví přilnuli ke mně,
Poněvadž v tebe doufám.
L. 22. Osvoboď, Bože, Israele z jeho všech úzkostí.
ת H. 21. Bezúhonnost a přímost ať ostříhají mne,
Poněvadž v tebe doufám.
פ H. 22. Vysvoboď, Bože, Israele ze všech jeho
úzkostí.
21. Když nebudu zahanben a když budu osvobozen, stane se tvá pomoc známou, a přilnou, přidají se ke mně bezúhonní a spravedliví; i oni budou pak míti v Boha
