L. 14 Pevnou oporou jest Hospodin těm, kteří se ho bojí,
A jeho úmluva (jest dána), aby se jim ukázala.
מ H. 12. Který jest muž, jenž se bojí Jahve?
Toho poučí o cestě, kterou by vyvolil.
נ H. 13. Jeho duše přebývá ve štěstí,
A jeho símě dědí zemi.
ס H. 14. Důvěrné obcování s Jahve (jest) těm, kdož
se ho bojí,
A svou úmluvu jim oznamuje.
12. Otázka jest na místě vztažné věty: Který se bojí Hospodina, který ho ctí a jemu věrně slouží, tomu ustanovuje zákon, toho poučuje o cestě, kterou by si zvolil, ukazuje mu, co by činil, čeho by se měl vystříhati.
13. Jeho duše totiž on sám (na rozdíl od potomstva) přebývá odpočívá, přenocuje (hebr.) ve štěstí, požívá štěstí; a jeho símě dědí zemi zaslíbenou zemi, která byla slíbena věrným potomkům Abrahama (Gen. 157-8, Ex. 2012), dědí po něm jeho štěstí.
14. Pevnou oporou jest jim Hospodin: jest základem jejich štěstí, a proto jest ono pevným, trvalým. Dle hebr.: Důvěrné obcování s Jahve jest těm, kdož se ho bojí jsou s Bohem v důvěrném přátelství, jež jest ovšem nejvzácnějším (Přísl. 332). Tehdy jim činí Bůh zjevení, poučuje je o své úmluvě, o slibech, jež učinil, o budoucích věcech, jež věrní s důvěrou očekávají. Tak pravil Kristus Pán svým učenníkům: »Vám dáno jest znáti tajemství nebeského království« (Mat. 1311).
12. Vypočítává štěstí spravedlivého člověka: 1. Bůh ho poučuje; 2. má hojnost štěstí a dobra; 3. i potomstvo jeho bude šťastné; 4. Bůh jest mu oporou; 5. činí mu zjevení.
13. Děditi zemi ירש ארץ zemi Kanaan, bylo Israelitům největší tužbou, podstatou štěstí. Nový zákon v nás vyvolává a rozněcuje tužbu po nebeském království, tam jest pravé a trvalé štěstí (Mat. 633).
14. סוֹד Sym. ὁμιλία, dle arab. sâda, syr. swādâ rozmluva, hovor. LXX vykládali to slovo od יסד založiti proto κραταίωμα. V druhé části by bylo dle způsobu Syrských doplniti עֲתִיד: Jest připraven, chce jim svou úmluvu oznámiti, oznamovati.
