L. 10. Veškery Hospodinovy cesty (jsou) slitování a pravda,
Těm, kteří vyhledávají jeho ustanovení a jeho
předpisů.
L. 11. Pro své jméno, Hospodine, odpustiž můj hřích;
Neboť jest četný.
כ H. 10. Všechny cesty Jahve jsou milost a věrnost
Těm, kteří zachovávají jeho úmluvu a jeho svědectví.
ל H. 11. Pro své jméno, Jahve,
Odpusť mi mou vinu, neboť jest veliká !
10. Veškery Hospodinovy cesty, způsob, kterým Bůh jedná — jsou slitování, milost a věrnost; i v nejmenších skutcích Božích se jeví jeho dobrota a věrnost v plnění slibů, neboť byl Hospodin vždy »bohatý dobrotivostí a věrností« (Ex. 346). Nedostává se milostí vždy všem, ale jistě ji dostávají ti, kteří vyhledávají, starají se o přikázání Boží, zachovávají jeho ustanovení a jeho předpisy; ustanovení jest dáno onou úmluvou Boha s Israelským lidem na Sinai — proto dí testamentum ejus. Předpisy jsou svědky, testimonia, Boží vůle a té úmluvy.
11. Pro své jméno, protože takové Boží jméno máš, protože Bohem jsi, odpustiž můj hřích. Obyčejně značívá v takové prosbě »pro tvé jméno« nový důvod, proč má býti odpuštěno: aby se tak proslavilo Boží jméno svou dobrotou a slitováním. Neboť jest četný, totiž hřích (v hromadném smyslu); jest veliký (dle hebr.) buď počtem neb tíží. Proto může býti toliko Božím milosrdenstvím odpuštěn.
10. Testamentum בְּרִית (Num. 1444 a j.) úmluva, zákony té úmluvy (Deut. 911 o deskách úmluvy, kde byla přikázání).
11. וְסָלַחְתָּ má wau souslednosti: a odpustíš, odpusť. Aben Ezra vykládal אף על כי שהוא רב ačkoliv jest čelný (můj hřích); כי ale může zde právem býti přeloženo příčinně: neboť.
L. 12. Kdo jest (ten) člověk, který se bojí Hospodina?
Ustanovuje mu zákon na cestě, kterou si vyvolil.
L. 13. Jeho duše přebývá ve štěstí,
A jeho potomstvo dědí zemi.
