V žalmu nalézáme vedle proseb též průpovědi, jimiž se žalmista povzbuzuje k důvěře v Boha (12—15). Nadpis jmenuje skladatelem této písně Davida. Protože v ní prosí za odpuštění hříchů, můžeme souditi, že tak psal pohříchu s Bethsabe a po zabití Uriáše. V některých verších (3., 8., 9., 10., 14) mluví žalmista v množném čísle, jinde staví bohabojné naproti nepřátelům. Nepřátely jsou lidé, kteří brojí proti Davidovi a proti Božskému řádu vůbec. Dle toho by mluvil žalmista nejen svým jménem, ale též jménem bohabojných Israelitů.
Žalm náleží k alfabetickým zpěvům; každý verš počíná po řadě jinou písmenou abecedy. Abecední řada jest
však v massoretském znění přetržena: v 2. v. jest ב teprvé v druhém slově, ו jak se zdá, schází; p schází, za
to jest dvakrát 1; 22. verš začíná hláskou פ, jest tedy
přespočetným, a byl snad teprvé v pozdější době k žalmu
přidán. V něm prosí se za osvobození Israele; to by
mohlo ukazovati na osvobození, jehož si žádali Israelité,
když byli v Babyloně. K nadpisu viz úv.s. XXIII a XXVI.
Theodor z Mopsuestie kladl dle 22. verše celý žalm
do babylonské doby.
Tři oddělení 1—7, 8—14, 15—22. U Zennera sloky
o 5, 5—4—4, 4 verších.
L. 1. Ku konci. Davidův žalm.
K tobě, Hospodine, pozdvihuji svou duši.
L. 2. Můj Bože, v tebe důvěřují, ať nejsem zahanben,
L. 3. Ať se mi nevysmívají moji nepřátelé;
Neboť žádný (z těch), kteří v tebe spoléhají, nebude zahanben.
L. 4. Nechať jsou zahanbeni všichni, kteří bez příčiny
nepravost páchají.
H. 1. Od Davida.
א K tobě, Jahve, svou mysl pozdvihuji,
H. 2. Můj Bože,
ב V tebe doufám, nedej mi zahanbenu býti,
Ať nejásají nade mnou moji nepřátelé.
ג H. 3. A též nikdo (z těch), kdož v tebe doufají, nebude zahanben;
Zahanbeni budou, kteří se stávají bez příčiny nevěrnými.
