7. Dle LXX vyzývá kněze a levity, kteří snad archu před Sionem očekávali, aby otevřeli brány dokořán. Knížaty je jmenuje dle řeckého ἄρχοντες (1 Par. 1512.16). Zdvihněte praví snad proto, že se za starodávna některé brány při otvírání vskutku zdvihaly do výše, při zavírání se spouštěly. Dle hebr. znění dí: Zdvihněte brány své hlavy zosobňuje ty brány básnickým způsobem. Ony jsou jaksi tuze malé a mají se rozšířiti, aby jimi důstojně a slavně vejíti mohl vznešený a nejvyšší král slávy. Odvěkými jmenuje ty brány, poukazuje na jejich stáří, byly již při jebusejské tvrzi.
8. Oslovené brány jsou udiveny a tážou se průvodčí archy Páně: Kdo jest ten král slávy? Ihned dána jim odpověď: Hospodin silný a mocný, mocný ve válce; rekem ve válce zovou Jahve, jako jej nazval Mojžíš, když vedl Bůh lid proti nepřátelům. Když vedli boj za vedení Jahve, vždy zvítězili. Tato odpověď zdá se napovídati, že krátce před složením tohoto zpěvu nějaká válka vítězně byla ukončena. Někdy brávali i archu do boje. (Soud. 2027).
7. Ti, kdož provázejí archu, oslovují v tomto verši brány Sionu. עוֹלָם aeternalis, z dávnověkosti, ale též dlouhotrvající do budoucnosti. כָּבוֹד δόξα sláva jest zevnější znamení přítomnosti Boží, jak to uvedeno v Ex. 4034: Po zasvěcení stánku »zahalil oblak stánek svědectví, a sláva Jahve naplnila ho«. Bůh slávy jest ten Jahve, který se takovým způsobem zjevuje. I bez oblaku byla archa považována za trůn Boha slávy.
8. Otázku by položili kněží a levité, odpověď by dal jiný jejich sbor.
L. 9. Zdvihněte, knížata, své brány,
A zdvihněte se, odvěké brány,
A vejde král slávy!
L. 10. Kdo jest ten král slávy?
Hospodin mocností,
On jest (ten) král slávy.
H. 9. Zdvihněte brány své hlavy,
Ano zdvihněte se, odvěké brány,
Aby mohl vejíti král slávy!
