vše. תֵּבֵל jest obývaná země. Bůh jest i stvořitelem, i zachovatelem země, neboť ji založil a strojil praeparavit.
2. יסד jest o stvoření řečeno, יכנין o zachovávání. Podobně o moři u Jer. 522.
Kdo se může přiblížiti k Bohu tak mocnému ?
L. 3. Kdo smí vystoupiti na Hospodinovu horu?
Aneb kdo smí státi na jeho svatém místě?
L. 4. (Kdo je) nevinných rukou a čistého srdce,
Kdo nevydává duši svou za ničemností
A nepřísáhá lstivě svému bližnímu.
H. 3. Kdo smí vystupovati na horu Jahve,
A kdo smí státi na jeho svatém místě?
H. 4. (Kdo jest) nevinných rukou a čistého srdce,
Nenosí své duše za nicotu
A nepřísahá lstivě.
3. Táže se: Kdo smí vystoupiti, kdo jest hoden vystoupiti na Hospodinovu horu na Sion? Kdo tam smí státi se děle zdržeti? Poněvadž jest Bůh tak mocný a tak svatý, nemohou k němu vesměs všichni. Žalmista si na otázku dává sám odpověď.
4. Žalmista uvádí čtyři požadavky: Nevinných rukou čistých, jehož ruce se nedopustily žádného zlého skutku; čistého srdce jehož srdce i myšlení jsou svatá. Kdo nevydává svou duši, sebe, svou mysl za ničemností t. j. kdo nejde za nicotou, za marností (za modlami). A nepřísahá lstivě jest věrným, upřímným i k svému bližnímu; svému bližnímu přidáno řeckým překladem. Podobně i v ž. 142 a u Is. 3315.
3. Netáže se toliko po podmínkách, jež jsou žádány a hledány u těch, kdo chtějí vystoupiti k Bohu, ale jest to spolu vyzváním, aby lidé zanechali marných starostí a snažili se o to, k Bohu přijíti.
4. נָָשָׂא נֶפֶשׁ לְ znamená po něčem bažiti, לַשָּׁוְא mysl vznésti k nicotě, k zlému neb marnému. Qᵉrê má נפשי což by znamenalo: »Kdo moji duši (mne, Boha) nevyslovuje nadarmo« (dle Ex. 207); proti tomu jsou všechny překlady.
»Svému bližnímu« není v hebr. znění. 4c jest nadpočetným a činí tento verš tristichem mezi samými di-
