23. žalm. (H. 24.)
Slavný vstup do Svatyně.
Kdo chce býti společníkem mocného Jahve, jemuž vše náleží, u toho se žádá čistota jednání a smýšlení (1—4; též ve 14. ž.); od Boha obdrží požehnání a pomoc (5—6). Druhá část žalmu (7—10) velebí Jahve, když on vítězně vstupuje do své svatyně.
Zdá se, že byla tato píseň složena za oné příležitosti, když přenášeli ve slavném průvodě archu úmluvy z domu Obededoma do nového svatostánku na hoře Sionu. K tomu průvodu hodil se obsah žalmu velmi dobře a mohl býti na cestě prozpěvován. Archa úmluvy, či pokrývka archy Kapporeth byla nazývána trůnem Jahve, archa naznačovala tak zvláštní přítomnost Boha mezi vyvoleným lidem; když ji vnášeli do svatyně, vcházel Jahve jaksi osobně s touže do svého domu.
Žalm sestává ze dvou poněkud rozdílných částí; v obou jest ale řeč o vstoupení do svatyně, na svatou horu Jahve, v prvé jest vstupovati spravedlivým, v druhé části vchází sám Bůh.
Obě části se od sebe různí básnickou formou. V prvém oddělení jsou disticha, v druhém tristicha. Mínili, že byla prvá část zpívaná ve sborovém zpěvu u paty Sionské hory, a druhá, když byli na hoře; není zde žádného údaje, který by to dokázal. Jisto jest, že jest tento živý zpěv složen dramaticky: střídavě odpovídá sbor na otázky jiného sboru neb hlasu. Toto střídání může vysvětliti, proč jsou ty dvě části formou rozdílné, a není třeba předpokládati (jako Ewald), že sestává 23. žalm ze zbytků dvou písní, jež by byly spojeny za příležitosti nějaké chrámové slavnosti.
Nadpis připisuje ten zpěv Davidovi; proti tomu není ani obsah, ani onen výraz: odvěké brány (v. 7); branou míněno celé místo Sion a nikoli dvéře svatostánku, které byly nové — a Sion byl zajisté starobylým, odvěkým místem, neboť tam měli Jebusité již dávno svou tvrz. Přenešení archy jest vypsáno v knize 2. Král. 6.
Vykládají obsah tohoto žalmu též o vzkříšení a Na-
