sledky svého soužení. Rozhlašovati chci tvé jméno veřejně uprostřed shromáždění (věřících) svým bratřím, kteří jsou z téhož národa, Israelitům chci vypravovati o slavném tvém jménu. Jméno jest tím slavnější, čím větší jsou činy toho, který to jméno má. Sv. Pavel uvádí tato slova v listu k Hebr. 212 přímo z Kristových úst a praví (211): »Nestydí se je jmenovati bratry, řka: Chci zvěstovati...«
24. Vyzývá věřící: Kdož se Hospodina bojíte, vyzývá símě Jakubovo, símě Israele, aby s ním vzdávali Bohu díky a chválili Jahve.
25. Nepovrhl prosbou mou, když jsem byl v soužení — nepovrhne, nezamítne prosby jiných ubohých. V hebr.: Nepohrdl a neštítil se (nepovrhl) bídy bídného, jeho soužení. Starší překlady však podávají znění vulgaty: prosba (nikoli bída). A neodvrátil své tváře nebyl lhostejným, nerozhněval se na mne.
23. Qimchi o vyprostění z babyl. zajetí: Když mne vysvobodíš, budu velebiti tvé jméno mezi svými bratřími. Moji bratři jest desatero kmenů, kteří v Chalach a při Chaburu žijí. קהל shromáždění či concio.
24. גּוּר ve významu »báti se«, má předložku מן. Jakob a Israel táž osoba.
25. עֱנוּת vázaný stav k עָנִי přeloženo v LXX, syr., aram. prosba, volání gᵉʿātâ, צְלוּתָא, Aq. sv. Jer. překládá jakoby עַנְוַת modestiam, skromnost, nízkost.
Kristus Pán se modlil a prosil též, aby přešel ten kalich utrpení; přidal ovšem: Nikoli má, ale tvá vůle se staň. V tom vyslyšen nebyl, kříži, smrti se podrobil, byl ale vyslyšen tak, že se mu dostalo slávy a že zjednáno vykoupení všem lidem. Prozřetelnost Boží volí sama způsob ochrany, vysvobození a odměny.
L. 26. O tobě má chvála ve velkém shromáždění;
Své sliby splním před tváří těch, kteří se ho bojí.
L. 27. Jísti budou a nasytí se,
A budou chváliti Hospodina ti, kdož ho hledají;
Jejich srdce budou žíti na věky věkův.
H. 26. Od tebe (bude) má chvála ve velkém shromáždění,
Své sliby vyplním před těmi, kteří se ho bojí.
H. 27. Budou jísti ubozí a nasytí se,
