L. 12. Nevzdaluj se ode mne,
Neboť soužení jest blízké,
Neboť není, kdo by pomohl.
H. 10. Ano, ty jsi, který mne vyvedl ze života,
Jenž mi dal důvěru na prsou mé matky.
H. 11. Na tebe jsem byl vržen z lůna,
Od života mé matky jsi ty můj Bůh.
H. 12. Nebuď ode mne vzdálen, neboť soužení jest blízko,
Neboť není pomocníka.
10. Trpitel odpovídá posměvačům a přiznává, že jest Bůh jeho ochráncem od narození, že má v něm zalíbení. S důrazem dí: Ano, ty jsi, který mne vyvedl ze života (matky), má důvěra od prsou mé máteře; na tebe jsem byl uvržen.... Bohem jsi ty: těmi slovy dokazuje, že jest Bůh jeho otcem. 11. Novorozeňátko kladli otci do klína, a ten je uznával tím přijetím za své (Gen. 303 5022, Job 312); k tomu zvyku nesou se slova: Na tebe jsem byl vržen z lůna. Tobě děkuji, že jsem přišel na svět: od té doby jsem v tvých rukou.
12. K otci svému volá trpitel: Nevzdaluj se ode mne a uvádí, proč potřebuje přispění Boha a Otce: Soužení jest blízko, není pomocníka není, kdo by pomoci mohl.
10. כִּי jest potvrzovací: Ano, já se svěřuji Jahve! גֹּחִי od גחה syrské gâch znamená vyjíti (porodem); v Syrském jest גוֹזִי ὁ ἐκσπάσας με jenž mne vytrhuje. Na m. מַבְטִיחִי hif. četli LXX, Sym., sv. Jer. (715) מִבְטָחִי ; lat. znění se lépe hodí, není zde řeči o dítěti.
11. V ž. 716 podobně řečeno עָלֶיךָ נִסְמַכְתִּי מִבֶּטֶן na tebe spoléhám od života.
12. תִּרְחַק položeno naproti קְרוֹבָה: čím blíže přicházelo soužení, tím více zdá se, že se Bůh od něho dále vzdaloval.
L. 13. Obkličují mne četní junci,
Tuční býci mne obléhají.
L. 14. Otevřeli na mne svou tlamu
Jako lev trhající a řvoucí.
H. 13. Obkličují mne četní býkové,
Býci Bāšânu mne obléhají;
