z úst Božího Syna mysliti, proto dáváme přednost Vulgatě.
5. Israel vzdává svému Bohu chválu, poněvadž od něho otcové Israele tak mnohých dobrodiní došli. Důvěra, kterou měli k Bohu — a třikrát zde totéž sloveso »doufali« opakuje — nebyla nadarmo. Vysvobozoval jsi je i zázračným způsobem. Dějiny Israele mnoho dokladů toho podávají.
6. Nebývali zahanbeni tak, že bys jim byl žádaného nedal, když na tebe spoléhali, nepřispěl — ale byli vyslyšeni a zachráněni.
4. Po znění Is. 6315, dáme-li athnach, který jest v hebr. při קדוש, ku slovu יוֹשֵׁב, můžeme překládati ve smyslu LXX: A ty ve Svatyni (akk. místo) bydlíš, sídlíš, ty, kterýž jsi chvalami Israele. Sv. Jeroným přeložil: Et tu sancte: habitator, laus Israel. Ve významu »svatý« očekávali bychom הקדושׁ, ten Svatý, který nemůže dopustiti nespravedlnosti: proč mne tak opustil? Trůníš na chvalách Isr. byla by metafora: tak jako na oblacích, tak jako na cherubech.
L. 7. Já pak jsem červ a ne člověk,
Potupou lidí, opovržením lůzy.
L. 8. Všichni, kteří mne vidí, posmívají se mně,
Mluví rty a potřásají hlavou.
L. 9. »Doufal v Hospodina, ať jej vytrhne,
Ať jej spasí, vždyť na něm má zalíbení«!
H. 7. Já pak (jsem) červ a ne člověk,
Potupou člověka a opovržen lidem.
H. 8. Všichni, kdož mne vidí, posmívají se mně,
Roztrhují pysky, potřásají hlavou.
H. 9. »Sval na Jahve, ať ho vysvobodí,
Ať ho vytrhne; vždyť má na něm zalíbení!«
7. Otcové byli vždy chráněni a vysvobozováni: jak rozdílným jest ale stav trpitele! Nenaříká žalmista přímými slovy, ale vypočítává svá utrpení. Já pak protiva v. 4. a 5. — doufám a volám, ale nejsem vyslyšen; jsem červ, jehož si nikdo neváží, který nenalézá obrany, když naň šlápnou. Červem zove též Isaiáš 4114 ve svém proroctví budoucího Spasitele. A ne člověk utrpením ztratil jsem podobu člověka (Is. 5214, 532). Lidé mne tupí, jsem jim
