19. žalm. (H. 20.)
Modlitba za krále, který potřebuje pomoci.
Veškeren lid přeje svému králi, který vychází do boje, spásu a vítězství. V těžkém dni sklíčení nechť dá jemu pomoci, posílí jeho úrady (2—7). Israelité spoléhají na pomoc svého Boha, jím zvítězí jednou jejich král nad mocnými protivníky (87—10).
Lid mluví jako i jinde v prvé osobě jedn. č. Nadpis jmenuje Davida pisatelem. Nemůžeme zajistiti, za které příležitosti by byl tento žalm složil. Nadpis syrského překladu praví, že David táhl tenkrát proti spojeným Syrským a Ammonitským (2 Kr. 10, 12). Možno, že byla tato píseň vůbec pro ty případy složena, aby ji před každou královou výpravou v chrámě mezi obětováním pěli. 20. žalm souvisí obsahem s tímto žalmem a vyjadřuje díkůčinění za dosažené vítězství. I formou, slohem se tyto dva žalmy sobě podobají. 18., 19. a 20. žalm vykazují sloky o 7, 7—4—4, 4—5—6, 6 verších. O nadpise viz úv. s. XXIII a XXVI.
Vykládáno též o Kristu Pánu, který vešel v boj proti zlému duchu. Theodor z Mopsvestie tím králem mínil Ezechiáše. B. Jakob míní, že se nese k nějaké události z dějin národa. Cheyne čítá tento žalm a ž. 20. (21.) k makmabejským zpěvům; k tomu dlužno připomenoutl, že teprve Judas Aristobul přijal název krále r. 105 př. Kr. Šimon makk. nemůže býti zván מֶלֶךְ; a toto slovo nemá ve St. Zák. nikdy význam lat. »consul«; neznamená rádce, soudce, ale »majitel, držitel« (v ethiopském amlâk jest i Bůh tak zván.)
L. 1.Ku konci. Davidův žalm.
L. 2.Vyslyš tebe Hospodin v den soužení;
Ochraňujž tebe jméno Jakobova Boha!
L. 3.Sešliž tobě pomoc se svatyně,
A se Síona tebe ostříhej.
H. 1.Řediteli hudby. Davidův žalm.
H. 2.Vyslyšiž tebe, Jahve, v den soužení.
Povýšiž tebe jméno Ja‘qobova Boha!
H. 3.Sešliž tobě pomoc se svatyně
a se Zijjôna tě podporujž.
