což zajisté pouhým míněním o v. 7. dostatečně odůvodněno není.
Píseň se skládá ze dvou slok, jež jsou v hebr. lépe urovnány, než v LXX a v lat. K nadpisu viz úv. s. XXVI.
Tento ž. by tvořil dle Zennera spolu se ž. 69. (3914-18) sborovou píseň pěti slok 4, 4-4-4, 4 verších. Viz Schloegl, De re metrica H. 28. 46.
L. 1. Ku konci. Davidův žalm.
Řekl nemoudrý ve svém srdci: »Není Boha!«
Zkaženi jsou a ohavnými se stali ve svých snahách,
Není, kdo by činil dobré,
Není ani jediného.
H. 1. Řediteli hudby. Davidův žalm.
Pošetilec řekl ve svém srdci: »Není Boha.«
Zkaženým, hnusným učinili své jednání,
Není, kdo by činil dobré.
1. Řekl nemoudrý ve svém srdci; ten, který nemá zbožnosti a zbavil se bázně Boží, nedbá přikázaní a přestupuje je, jest pošetilcem, nemoudrým, on svým jednáním již ukazuje nevěru v Boha; vrcholem pošetilosti jest, když zřejmě a přímo nevěru v srdci chová neb když ji hlásá. Srdce, sídlo myšlení a citů, jest pramenem bezbožeckosti (927). Jsoucnost Boží jest tak patrnou v přírodě, víra v ni odpovídá tak dobře našemu svědomí, že nemůže býti větší nemoudrosti než té, když někdo ji popírá. A byli tací, kteří řekli: Není Boha. Jednotné číslo »nemoudrý« označuje celou třídu lidí. U těch jeví se následkem té bezbožnosti i nešlechetnost a nepravost, kterou žalmista popisuje. Zkaženi jsou (jako na počátku světa, Gen. 65. 11-13) a i ve svých snahách, jež jsou počátkem, pramenem jednání, stali se ohavnými; dle hebr. hnusným učinili své jednání. Není, kdo by činil dobré hyperbolicky tak praví, neboť jest přece ještě dle 6. v. »spravedlivé pokolení« mezi lidmi; toto jest ale jen výjimkou a proto jeho nyní nedbá a praví: není nikoho. LXX přidali dle 3. v : οὐκ ἔστιν ἕως ἑνός není ani jediného.
1. Zbožný, spravedlivý zove se často ve sv. P. moudrým, bezbožný hříšník pak nemoudrým (Deut. 326. 21, Jos. 715, Job 210 Is. 324. 6.
