ve XIII. stol. i Chlm (Hercegovinu) a přijali (poč. XIII. stol.) i titul králů srbských, ač skutečné moci nad zemí tou neměli. Na druhé straně obsadili v I. polovici XIII. stol. západní Valašsko, kde zřídili banát severinský a okolo r. 1254 i část nynějšího Srbska, totiž krajinu při Sávě mezi dolní Drinou a Moravou v poříčí Kolubary, zvanou Mačvu. Po vymření Asěnovců zasáhli hluboko i do osudů Bulharska.
V Bulharsku po velikých ztrátách utrpěných od Řeků vzchopila se strana bojovná r. 1253, ale ne proti Řekům, nýbrž proti Srbsku. Mladičký, sotva dospívající car Michal Asěn spojil se s úmyslem výbojným s Dubrovčany, kteří měli tehdy jakési spory se srbským králem Štěpánem Urošem I. (1243–1275). K spolku tomu přistoupil i župan chlumský Radoslav.[1] V nastalé válce Bulhaři vtrhli do Srbska, pronikli až k Limu a poplenili tamní krajinu, ale brzy zjednán mír[2] (1254). Také s Uhry nežili tehdy Bulhaři v dobré shodě, jak vysvítá z listu psaného r. 1254 od krále Bely IV. k papeži.[3] Nedošlo sice, pokud víme, k žádné srážce, oba státy však stály k sobě nepřátelsky.
Ale v témže roce v politice bulharské nastal obrat. V list. 1254 zemřel energický císař nikejský Jan III. Vataces a nastoupil chorobný jeho syn Theodor II. Laskaris. Třeba že měl za manželku sestru cara Michala, Bulhaři ihned zanechavše různic s Uhry a se Srby počali válku proti Řekům, jejímž cílem bylo opanovati kraje nedávno ztracené. Válčeno po tři léta, ale Theodor II. zase odňal Bulharům vše, čeho se v té době zmocnili.[4] – A tu zasahuje poprvé do dějin bulharských jedna z nejzajímavějších osobností
- ↑ Listiny o tom jsou u Šafaříka, Památky dřevního písemnictví Jihoslovanův, 2. vyd. (Praha 1873), Okázky obč. písemnictví, str. 16–23 a u Miklošiče, Monumenta serbica, Víd. 1858, str. 35 sld.. O výbojných úmyslech cara Michala svědčí slova:„ako Bogь pomože tvojemu světomu carьstvu i primešь Rašku zemlu s usemi prideli…“ Vedle cara samého vystupuje tu jako důležitá osobnost jeho svak sevastokrator Petr (srv. níže).
- ↑ O poplenění krajiny na Limu mluví listina krále Uroše, daná klášteru sv. Petra u Bjelopolje ve Spomeniku srb. akademije. III., str. 8. Že mír již r. 1254 byl ujednán, vysvítá odtud, že Uroš I. Dubrovčanům v srp. t. r. potvrdil všechna privilegia (Miklošič. 40).
- ↑ Cum regnum Hungariae per pestem Tartharorum pro maiori parte in solitudinem sit redactum et quasi ovile sepibus sit infidelium generibus circumseptum, utpote Ruthenorum et Brodnicorum a parte orientali, Bulgarorum et Boznensium haereticorum a parte meridiei. Theiner, Mon. Hung. I., 230.
- ↑ Jireček, Dějiny národa bulharského, 228.
