je viděti, že v podstatě věří Thukydidovi a nesrovnává se s Belochem.[1] Má s ním společné jediné to, že zprávu Thukydidovu nepřijímá celou, nýbrž že ji kritisuje. V Keilově práci jsou tyto dvě myšlenky: 1. Bylo několik různých podání. 2. Z různých tradic vybral si Thukydides tu, která se mu pro účel jeho nejlépe hodila.
Dokazuje pak je Keil takto: Starověké zprávy lze rozděliti ve dví: většina vypravuje o lsti Themistokleově podle Thukydida nebo Efora, menšina (Andokides a Theopompos) míní však, že Themistokles ve Spartě efory podplatil. Ale tato věta o dvojitosti zpráv je nedokázána. O to právě běží, dokázati správný vztah mezi různými versemi a nejstarší zprávou Thukydidovou. Následuje pak hned rozbor zprávy Eforovy, jíž Keil nepokládá za rozšíření zprávy Thukydidovy, nýbrž přikládá jí samostatnou existenci, vysuzuje ji z rozdílů mezi Thukydidem a Eforem, a dospívá k tomu, že v Eforovi je kontaminován Thukydides s versí jinou, jež sama nebyla čista, nýbrž smíšena z několika versí jiných. Zkrátka, co Eforos podává, nebyla jeho vlastní práce, nýbrž lidové podání, jež přijal již téměř hotové. —
Myslím, že všechny rozdíly u Efora třeba jest vyložiti tím způsobem, jak jsem ukázal. Keil si zatarasil cestu k tomu, aby rozdíly u Thukydída a Efora správně vyložil, tím, že podkládá Thukydidovi zvláštní tendenci a to takovou: Thukydides potřeboval prý doklad o úskočnosti Themistokleově, aby známá charakteristika jeho (v I. kn. 138) silně byla podepřena. Proto mohl užiti jenom verse nejsilněji vyzdobené. Proto vypravování Eforovo je prostší, Thukydidovo strojenější. Thukydides nikoliv bez úmyslu položil vedle sebe vypravování o konci obou čelných mužů té doby, Pausania a Themistoklea. Ale neběželo mu o to, aby Themistoklea proti Pausaniovi vyzdvihl, nýbrž aby oslavil Periklea. Proto vloženy jsou epísody o Themistokleovi a Pausaniovi; mají to býti folie (jak ukazuje se podrobně na str. 297) k Perikleovi. Na tom místě, kde Perikles v řeči své líčí ideál pravého státníka
- ↑ „Aber glauben müssen wir allerdings die wenigen Hauptzüge, in denen die beiden feindseligen Traditionen miteinander übereinstimmen: Der Mauerbau kommt in kürzester Zeit gegen den Einspruch Spartas und seiner Bundesgenossen durch die Politik des Themistokles zu Stande. Alles andere ist Erweiterung und Ausschmückung der früh üppig in die Legende schieszenden Tradition.“