Eforovým a netkví v podání historickém, nýbrž v oposici proti zprávě Thukydidově, jež zdála se Eforovi na některých místech právem podivná a snad nemožná. Důvodem jest mi, že jenom mírnější ráz zprávy Thukydidovy shoduje se s poměry, jaké r. 479 př. Kr. mezi Spartou a Athenami byly, a nikoliv prudký a nepřátelstvím dýšící způsob, jakým celá věc vylíčena u Efora.
Na vysvětlenou toho, že celá záležitost skončila po dobrém, Thukydides na konci uvádí, že Sparťané byli tehdy vůbec s Athenskými docela za dobře. A to shoduje s fakty jinými, známými z Herodota i z Thukydida. Ve všech bojích proti Peršanům Atheňané bojují se Spartou svorně druh vedle druha. Na jaře r. 478 hned po vyřízení sporu Pausanias vede společné loďstvo proti Kypru. Tedy intervence Sparty nijak na venek dobré shody neporušila. Ovšem kyselost proti Atheňanům od té doby ve Spartě byla.
Vždyť Sparta ani jinak nemohla jednati než upozorniti a raditi. Čím byla by omluvila zakročení brannou mocí? Nemohla přece předstírati jako důvod svého zakročení strach před budoucím vpádem perským! Vždyť byla by pak musila stejně zakročiti proti Thebám a jiným ohrazeným městům. K tomu nebyla by stačila najednou, a také nebylo by bývalo chvíle méně vhodné. Co bylo by bývalo Peršanům vítanější než válka mezi hlavními dvěma státy v Řecku? Roku 479 nebylo ani u Sparťanů ani u Atheňanů chuti, zříci se slávy, získané z přemožení barbarů.
Eforovo líčení prozrazuje původ pozdější každou řádkou. Za jeho doby schopnost správně posouditi události let osmdesátých pátého století, pochopiti ducha velké doby té, vymizela z úplna. Zpráva Eforova je složena v duchu 4. století, kdy zjevný a prudký antagonismus mezi Athenami a Spartou měl historii více než stoletou. A tento nepřátelský poměr promítnut docela nehistoricky už na rok 479 př. Kr. – Kdyby nějaká taková verse v pátém století př. Kr. Thukydidovi byla bývala známa, jistě byl by ji odmítl, aneb vůbec nějak se o ní zmínil, jako činí na př. při pověsti o Harmodiu a Aristogeitonovi.
Zpráva Eforova trpí však pravděnepodobností a nemožností vnitřní. Lze věřiti, že by Sparťané, jak u Efora se nám líčí, byli tak krotce si vedli, když poznali, jak Themistoklem se dali podvésti?
