zejména, že již před Hipponem mínění o periodách sedmičkových ve vývoji člověka máme vysloveno v gnomice řecké. Ze Solona (z neznámých písní) zachovaný zlomek 26. provádí tuto myšlénku, také hippokratovské škole známou, v úplné shodě s Hipponovým výrokem, jen ještě rozvádí jej dále. Cituji počátek zlomku toho tu
v překladu dra F. Krska:
Dítě malé, nemluvně dokud je, zubův řadu prvních
dostává a mění v sedmiletí poprvé.
Když pak bůh naplní mu jiných sedm let, tu jinošství
jíž že mu nadchází, známky se objevují.
V sedmiletí mu třetím, co dosud jeho údy mohutní,
chmýr bradu obrůstá, pleť jeho barvu mění, atd.
Podruhé však nutno dodati, že Hippon, to již při podobných předsudcích, jako jest hebdomadická periodičnost, často se činívá, pomáhati si hleděl sofistikou tam, kde fakta zřejmě mluvila proti usedmičkování všech fasí ve vzrůstu embrya a dítěte. Poněvadž prý k porodu dochází mezi sedmým a desátým měsícem a poněvadž tedy „hotovosti“ dítě v lůně mateřském dosahuje buď již v sedmi nebo teprve o tři měsíce později, nutno prý s touto eventualitou všude počítati a podle potřeby pokaždé 3 připočísti. Na př. zoubky počínají se objevovati u dítěte v 7. měsíci, ale dokonale vytvořují se v desátém; vypadávají od sedmého, ale nejpozději od desátého roku; u některých lidí začíná puberta již rokem čtrnáctým, ale nejpozději sedmnáctým, atd.[1]
Uvedli jsme nejprve tyto názory biologické Hipponovy, aby, ať již objektivní jich cena jest jakákoli, vysvitlo, že filosof náš, nebyl-li vlastním povoláním lékař, aspoň hojně studia medicinská pěstoval a ze studií biologických vyšel ke svému filosofickému názoru vůbec. Neboť o tom nelze pochybovati, že jako logicky tkví základ těchto jeho názorů uvedených v metafysickém jeho učení o podstatě jsoucna, tak že genetický poměr obého byl opačný: učení svého o praprvku jsoucna Hippon se dopracoval na podkladě studií a vědomostí svých biologických. Z nich vycházeje, k otázce, co jest vlastně podstatou, praprvkem všehomíra a všeho jsoucna vůbec, určitou odpověď si dal – či lépe: nalezl ji v učení jednoho- ↑ Censor. 7, 2 (= DV., 234, ř. 26–31).
