Tato stránka nebyla zkontrolována
FRANTIŠEK KAMENÍČEK:
GLOSSY K VĚNNÉMU A VDOVSKÉMU PRÁVU MORAVSKÉMU NA STATCÍCH SVOBODNÝCH ZA 16. STOLETÍ.
Otázka složitá., o níž bylo by lze napsati knihu. Pramenův jest hojnost nejen ve zřízeních zemských, nýbrž také v knize Tovačovské a Drnovské, zvláště však v tak zvaných knihách přípovědí a naučení, jichž několik, téměř neužitých, leží v zemském archivě moravském.[1] Dosti úzce vymezený počet stránek jednotlivým pracím v tomto slavnostním sborníku nutí mne, abych se obmezil jenom na některé význačnější jevy věnného a vdovského práva moravského za století šestnáctého.[2]
Jak otázky sirotčí, tak i věnné a vdovské byly na Moravě vždy předmětem zvláštní péče většího zemského soudu moravského a zemského hejtmanství. Míním ovšem otázky sirotčí, věnné a vdovské na statcích svobodných; neboť co se týkalo podobných- ↑ Z literatury jmenuji práci Jaromíra Haněla „Věno v právu slovanském“ v Právníku roč. X. (1871) a XI. (1872); Josefa Kalouska „O staročeském právě dědickém a královském právě odúmrtném etc.“ v Rozpravách České Akademie Třídy I. roč. III. č. I. (1894); Františka Kameníčka „Zemské sněmy“, II. díl: „O právě dědickém, poručenském a odúmrtném etc.“ str. 136 a násl. (1902). Něco lze také nalézti v Brandlově Glossáři u hesla „Věno“, kde se na konci jmenují příslušná hesla ostatní. Na srovnanou upozorňuji na pěknou stať Aug. Rátha „Právo medzi mužom a ženou v Uhorsku“ v VI. roč. Sborníku věd právních a státních v seš. 1–2 (1905–6).
- ↑ Z téhož důvodu nesrovnal jsem věnné poměry moravské s českými, ač to láká, jelikož zemská zřízení česká obsahují o věnných otázkách zprávy velmi podrobné.
