V otázce, která souvisí s širokým problémem dědičnosti, totiž do jaké míry a způsobu určuje budoucího potomka rodičovský činitel samčí a samičí, Hippon souhlasně s Diogenem z Apollonie tvrdil předně, že pro splození potomka padá na váhu jen semeno otcovo;[1] sice prý vypouštějí semeno (σπέρμα) jak žena tak muž, ale pro splozování „sperma“ ženy nemá významu, poněvadž padá mimo dělohu.[2] Svalstvo potomkovo pochází od matky, kosti naproti tomu od otce.[3] V určování pohlaví potomkova záleží podle Hippona vše na qualitě, resp. hutnosti semene rodičů: potomstvo pohlaví mužského se vytváří, je-li sperma hutnější a silnější, je-li řidčí („tekutější“) a slabší, rodí se pohlaví ženské.[4] Jestliže semena jest nadbytek, rodí se dvojčata (po případě více potomků zároveň).[5]
V názorech těchto, jak již Backhuizen[6] správně se dohadoval, Hippon respektoval nejspíše učení zvláště Empedokleova; ba řekl bych více, že staví se určitě vědomě proti poučkám Empedokleovým. Nemíním jen svrchu dotčenou věc, že nechtěl klásti duši do krve; neboť to jest myšlénka příliš rozšířená u všech národů[7] a nepotřeboval tedy při zamítání jí míti na mysli právě Empedoklea.[8] Ale když čteme zlomky z Empedokleovy básně περί φύσεως 63, kde praví, že některé údy lidského těla embryologicky založeny jsou v mužském, jiné v ženském semeni,[9] anebo když praví, že pohlaví
- ↑ Censor. 4, 5 (z DV., 234, zl. 13).
- ↑ Aët. Plac. V., 5, 3 (= DV., 418): Ἵππων προΐεσθαι μὲν σπέρμα τὰς θηλείας οὐχ ἥκιστα τῶν ἀῤῥένων· μὴ μέντοι εἰς ζῳογονίαν τοῦτο συμβάλλεσθαι διὰ τὸ ἐκτὸς πίπτειν τῆς ὑστέρας· ὅθεν ἐνίας προΐεσθαι πολλάκις δίχα τῶν ἀνδρῶν σπέρμα καὶ μάλιστα τὰς χηρεύουσας.
- ↑ Tamtéž: καὶ εἶναι τὰ μὲν ὀστᾶ παρὰ τοῦ ἀνδρός, τὰς δὲ σάρκας παρὰ τῆς θηλείας.
- ↑ Aët. V., 7, 3 (= DD., 419 = DDV., 234, zl. 14), Censor. 6, 4 (ex seminibus tenuioribus feminas, ex densioribus mares fieri Hippon affirmat). Těmto zprávám zdálo by se odporovati sdělení Aët. Plac. V., 7, 7 (= DD., 420), dle něhož rodí se hoch, jestliže má převahu sémě (γονή), pak-li výživa (τροφή), děvče, ale již Wachtler pro tuto zcela Hippokratovskou myšlénku na onom místě navrhl čtení (místo Ἱππῶναξ dochovaného) Ἱπποκράτης hledě k Hippokr. VII., 478, 5 ed. Littré.
- ↑ Censor. 6, 9 (= DV., 234, zl. 18): sequitur de geminis, qui ut aliquando nascantur modo seminis fieri Hippon ratus est. Id enim cum amplius est quam uni satis fuit, bifariam deduci.
- ↑ Na uv. m. str. 48 n.
- ↑ „Völkergedanke“ ji právem zve Hans Hielscher a připojuje obšírnější o tom výklad v článku: „Völker- und individualpsychologische Untersuchungeu über die ältere griechische Philosophie“ (Archiv für gesamte Psychologie V., 1905), str. 154 n.
- ↑ To dobře poznamenal již 'Zeller, I., I, str. 254, pozn. 3. (5. vydaní).
- ↑ Aristot. de gen. an. I., 18, 722 b ro (= DV., 201, zlomek 63).
