Stránka:Sborník prací historických - 1906.djvu/190

KAMIL KROFTA.
ŘÍM A ČECHY PŘED HNUTÍM HUSITSKÝM.

Hnutí husitské, jak již mnohokráte bylo vysloveno, jest zjev velmi složitý ve svých příčinách, ve svém průběhu a ve svých následcích. Jest proto přirozeno, že o významu a podstatě tohoto hnutí bývají projevovány názory velmi nestejné, ano že bývají vedeny spory o to, dlužno-li vlastní význam husitství spatřovati v jeho stránce náboženské, či v stránce národní aneb dokonce sociální. Nemíním zabývati se těmito spory. Myslím však, že pokud na hnutí husitské pohlížíme jako na hnutí náboženské – a tím ono po mém soudu bylo především – můžeme říci, že bylo v podstatě odbojem proti Římu, rozumíme-li Římem ztělesnění jak středověkého názoru theologického, tak i celé správní soustavy církevní, jak se jeho působením vyvinula v pozdějších stoletích středověku. Zkoumati vznik a podstatu tohoto odboje po stránce ideové je z nejdůležitějších úkolů české vědy historické, pro který již mnoho bylo vykonáno, ale snad ještě více zbývá vykonati. Druhé stránce husitského odboje proti Římu, jež týká se církevní prakse, nedostalo se ještě, jak za to mám, náležitého ocenění. Mezi příčinami husitského hnutí uvádívá se sice z pravidla nespokojenost s tehdejším stavem církve a k vysvětlení této nespokojenosti ukazuje se na úpadek církevní kázně, na přílišné bohatství ústavů duchovních, na mnohoobročnictví, lakotu a rozmařilost duchovenstva, na hrabivost papežů, ale myslím, že tím vším není vystižena podstata věci. Nešlo jen o dočasný mravní úpadek, který by bylo možno odstraniti přísnějším prováděním církevní kázně, šlo o celou soustavu církevní