Tato stránka nebyla zkontrolována
V. TILLE:
KARLŠTEJN.
LITERÁRNÍ GLOSSY K NEUWIRTHOVI.
VADO CERCANDO PACE
E NO LA P0550 AVERE
PAZIENZA AL MIO DESPETTO.
Nápis na Voršilce, nad starým vchodem Karlštejna, neznámého původu.
V líčení prvních dvaceti čtyř let svého života vrací se Karel nejúsilněji k onomu hříchu svého mládí, před kterým varuje ku konci úvodních kapitol: „neroďte ledví svých poskvrniti, ale bedra svá přepásejte, silnou myslí opásejte se, manželství přijímajíce.“ Ozvěna silného duševního vzrušení po ztrátě panictví, přivozeného svůdnictvím otcovy družiny v mladistvém věku, byla ještě v mužných létech tak silná, že popis výstražného snu, který měl hned po hříchu, v neděli na hod Matky boží nanebevzetí – v němž i otec varován – i popis ďábla toulajícího se po osvětlené ložnici Karlově v Praze za zimní noci, patří k nejbarevnějším a nejplastičtějším scenám životopisu; a vzpomínka na silné myšlení o podobenství pokladu, které naň připadlo tehdy jednou za jízdy z Boleslavi do Prahy v noci v Toušeni, dává podnět po létech k obšírnému výkladu evangelických podobenství se stálou variací na potřebu pokání a očisty od hříchu. Vzpomíná také živě ještě na znepokojení, které pociťoval několik let později, když vezl osleplého otce k papeži Benediktovi do Avignonu, zamýšleje vyložiti papeži, bez vědomí otcova, výstražný sen, který měl po svém poklesnutí, a kterého otec tehdy nedbal. Vzpomíná i naGOLL: Sborník. 11
