JAN BEDŘICH NOVÁK:
KRITIKA LISTÁŘE KRÁLOVNY KUNHUTY.
Středověká sbírky dopisů působí historické kritice často nepřekonatelné obtíže. Kdežto kopiáře a formuláře, do kterých byly opisovány listiny, usnadňují práci tím, že k jich obsahu se dá lehce nalézti srovnávací material v skutečných listinách z dotyčných kanceláří vyšlých, nechávají nás sbírky listů obyčejně úplně bez rady. Dopisy se ve středověku neschovávaly tak jako listiny, jichž bylo potřebí k účelům právním a jichž se zachovalo v originálech, jak ukazují různé vydané diplomatáře, veliké množství. Originál dopisu je vzácností.
Tento nedostatek srovnávacího materialu není jedinou nesnází, na kterou narážíme při kritice středověkých listářů. Větší obtíže působí jiná okolnost. Skládání dopisů stalo se v pozdním středověku předmětem literární tvorby a cvičení na školách, kde rhetorika se stala velmi důležitým předmětem vyučování. K takovým účelům se nehodily tak listiny se svými úzkostlivě zachovávanými formulemi, vyjádřujícími určité právní pojmy. List sdělovací poskytl fantasii větší volnost, v něm mohl učitel i žák přivésti veškerá pravidla rhetoriky k platnosti, v něm mohl dojíti zpracování každý motiv, který poskytovaly nejrozmanitější okolnosti života.
Věhlasní diktatoři sestavovali si takové listy ve sbírky, které jiným sloužily za vzory krásného slohu. Takové sbírky fingovaných listů opisovány byly od dalších písařů a slučovány často se sbírkami kancelářských předloh pocházejících z pravých listin; obsah