v Praze, a po krátký čas též v Pardubicích soudní i advokátní praxis, usadil se r. 1881 co advokát v Čáslavi.
První literární pokusy Quisovy spadají do roku 1863. První básně své uveřejnil r. 1865 a přispíval od té doby do různých listů belletristických, zejmena do illustrovaných „Květů“ Hálkových, do „Lumíru“, do „Květů“ (Čechových), do „Palečka“, „Humoristických Listů“, pak do „Svobody“ a j. v. Též přispěl do almanahu „Ruchu“ (I. a II.), do „Almanahu českého studentstva“ a do „Máje“ (Umělecké Besedy). R. 1873 vydal sbírku nejvíce lyrických básni „Z ruchu“, pak r. 1880 cyklus ballad „Hloupý Honza“. Quis psal také různé feuilletony do „Slovana“, pak do „Národních Listů“ („Z právnického života“). V „Slovanu“ uveřejnil řadu článků literárních.
Ve „Světové poesii“ vydal překlad ballad Göthových, a mimo to přeložil větší řadu starých ballad skotských, jež v „Lumíru“ uveřejněny byly. Posléze přeložil pro divadlo Gozziho „Hlasité tajemstvi“, Deroulèdova „Hetmana“, Göthova „Fausta“ díl II. a Schillerovu „Marii Stuartku“.
Literární význam Quisův spočívá hlavně na balladě. Quis je balladista přímo vzorný. Předměty, které on volí, jsou pro tento druh epického básnictví co nejvhodnější: jsou národní, z českých
