Tato stránka byla zkontrolována
Již vedou oběť za bránu.
Tu panic prostý vady
úprkem vjíždí do města
a za ním vojska řady.
„Zastavte! nazpět vraťte se! —
Čas není na výklady. —
Ty, králi, svolej kmety své —
však rychle — do úrady.“
Na čem se rada usnesla,
kdož řekne bez závady,
však jisto jest, že s obětí
se dali na odklady.
Hned v městě samá veselost
i hlučné serenady,
a v chlady noční družku druh
si vábí do zahrady.
Den třetí. Drak již před městem
hlav pěti zvedá hady,
a soptí oheň, děsně řve,
svou daň chce bez výhrady.
Však v odpověď mu jenom smích. —
Ó, hanebné té zrady! —
Co není, nemůž dáno být.
A drak náš — pošel hlady.
