Tato stránka byla zkontrolována
Ve plášti bílém mu kráčí
obrovská postava vstříc,
nad hlavou kosa se stáčí,
z kukle se mračí
na juna bezmasá líc.
„Stůj!“ zvolal chvějícím hlasem,
ku tváři pušku svou zdvih’,
„heslo dej!“ V odpověď klasem
vítr tím časem
zašustěl v poli co smích.
Kohoutek cvaknul. Zní rána.
Střelec se do prachu zvrt’.
Nad ním, jak ze stínu tkána,
pozdě již znána,
hrozivě vznáší se smrt.
„Ušetř mne, všemocná smrti!
Lepší ti chystán zde kvas;
jiných sta ruka Tvá zdrtí.“
Hlavou však vrtí
kostlivec: „Došel Tvůj čas.“
„Prosbu mi splň aspoň jednu:
Lhůtu mi do chvíle přej,
vísku svou rodnou až shlednu.
