Tato stránka byla zkontrolována
Kolem lampy dýmu mrak.
Šero, sen-li klame zrak?
Z dýmu mnich, hle stoupá šedý,
na mistra pne hněvné hledy,
hrobovým pak hlasem jej,
škůdce, klne v pekel rej.
„Dům ten“ — mistr nezlekán —
„Vámi blahu věnován.
Mnou se v tom nic nezměnilo,
střídáno tu leda dílo.
Neklň! Prvé připiv číš
plod zkus naší píle již.“
Sotva že mnich zadýmal,
absoluci mistru dal.
Mluvil, pil s ním, ten až v spaní,
a pak větře vánek ranní
opouští ač nerad síň,
s doutníky však vzal si skříň.
Jaká v nebi světic bouř
pro tabáku mrzký kouř!
Opat na svém stojí, svatí,
Petr musí vykázati
místo mnichu před brankou
tam by čmudil havaňkou.
